Al-Muddaththir
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Ó (PLÁŠTĚM) POKRYTÝ!
(2) Vstaň a varuj!
(3) A Pána svého vyvyšuj!
(4) A oděv svůj očišťuj!
(5) A pohoršení se vzdaluj!
(6) A nebuď štědrým (proto), abys (jmění své) rozmnožil.
(7) A na Pána svého trpělivě čekej!
(8) A když zatroubeno bude v troubu,
(9) ten den pak bude den přetěžký,
(10) pro nevěřící (jistě) ne lehký.
(11) Nech mne s tím, jejž stvořil jsem, samotna:
(12) jemuž byl dal jsem statky rozsáhlé
(13) a děti, jako svědky (mu):
(14) vše na hladko mu uhladil.
(15) Pak ještě víc si žádá ode mne!
(16) Nikoliv! Zajisté vůči znamením našim byl odbojným:
(17) i uvalím naň vzestup přetěžký.
(18) Zajistéť vymýšlel a pořádal —
(19) nechť zabit jest - jak pořádal!
(20) Znovu, nechť zabit jest - jak pořádal!
(21) Pak (kolem sebe) pohlížel,
(22) obočí vraštil, mračil se,
(23) zády se obrátil, s pýchou vzdmul,
(24) a řekl: „Toť kouzelnictví jest jen strojené:
(25) řeč jest to pouze člověka.“
(26) Připékat v žáru pekla budu ho!
(27) Kdo poví ti, co žár pekla jest?
(28) Neponechává ničeho, aniž ušetří;
(29) pokožku lidem spaluje;
(30) nad ním devatenácte (strážců) jest:
(31) jedině anděly učinili jsme strážci ohně: a počet jich učinili jsme jen pokušením pro ty, kdož neuvěřili, aby ujištěni byli ti, jimž dána byla Kniha, a aby rozmnoženi byli ti, kteří uvěřili, a ve víře své; a aby nebyli v pochybnostech ti, jimž dána byla Kniha, jakož i ti, kteří uvěřili; a aby říkali ti, v jichž srdcích jest choroba a nevěřící: „Co chce Bůh říci tímto podobenstvím?“ Takovýmto způsobem zavádí Bůh v blud, koho chce, a vede (správně) koho chce; nikdo neví (počet) vojsk Pána tvého, mimo něho: totoť pak jest pouze napomenutí lidstvu!
(32) Nikoliv! při měsíci,
(33) a noci, když odchází,
(34) a jitru. když jasní se:
(35) (přisám, že peklo) zajisté jest jednou z (věcí) nejvážnějších,
(36) varováním lidstvu,
(37) pro každého z vás, jenž chce vpřed jít, neb opozditi se.
(38) Každá duše svých vlastních činů jest zárukou;
(39) jenže ti, kdož na pravici budou,
(40) v zahradách (ráje) navzájem budou se dotazovati
(41) ohledně provinilců,
(42) (řkouce jim:) „Co dovedlo vás z pekla žár?“
(43) Řeknou: „Nebyli jsme z těch, kdož se modlili;
(44) aniž jíst jsme nuzným dávali;
(45) hádky jsme vedli s těmi, kdož se hádali:
(46) vylhaným den poslední jsme nazývali,
(47) až když přišla nám (nyní) jistota.“
(48) Neprospěje jim pak přímluvčích přímluva —
(49) proč od připomínky vzdalovali se,
(50) jak by byli osli splašení,
(51) přede lvem (tryskem) pádící?
(52) Naopak, jedenkaždý z nich chce, aby mu dány byly listy (knih) zvlášť určené!
(53) Nikoliv, ale oni nebojí se života budoucího.
(54) Nikoliv! Korán zajisté jest připomínkou
(55) a kdožkoli chce, nechť si ho připomíná.
(56) Však nebudou připomínati si (ho) leda ti, jež Bůh bude chtíti: jemu přístojí, by báli se jej; jemu přístojí odpouštění.