Abasa
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Zakabonil se a odvrátil,
(2) že slepec se na něho obrátil.
(3) Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit
(4) či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.
(5) Však pokud o boháče jde,
(6) o něho ty se zajímáš,
(7) a že neočišťuje se, nic nedbáš!
(8) O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy
(9) a jat z Boha obavami,
(10) o toho ty zájem nemáš!
(11) Tak ne! Vždyť toto je připomenutí
(12) a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene
(13) psané na svitcích úctyhodných,
(14) povznesených a očištěných,
(15) rukama písařů
(16) vznešených, neposkvrněných.
(17) Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!
(18) Z čeho jej Pán jeho stvořil?
(19) Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil
(20) a pak cestu mu ulehčil,
(21) potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá
(22) a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá.
(23) Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!
(24) Nechť člověk pohlédne na svou potravu
(25) a na to, jak spustili jsme vody záplavu
(26) a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám
(27) a z nich vyrůst obilovinám,
(28) vinné révě a travinám,
(29) olivovníku a datlovým palmám,
(30) hustým zahradám,
(31) ovoci i pastvinám
(32) v užitek vašim stádům i vám.
(33) A až nastane třesk ohlušující,
(34) v ten den prchne člověk od bratra svého,
(35) matky své i otce svého,
(36) družky své i synů svých,
(37) neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.
(38) V ten den budou tváře zjasněné,
(39) rozesmáté a veselé,
(40) v ten den budou i tváře jak prach šedivé
(41) a chmurou pokryté
(42) - to věru budou nevěřící, ti hříšníci!