An-Naba
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) O čem že navzájem se dotazují?
(2) Ohledně ZVĚSTI veliké,
(3) níž (míněním) se rozcházejí.
(4) Vskutku však zvědí!
(5) Pak opět: vskutku však zvědí!
(6) Což neučinili jsme zemi pohovkou
(7) a hory (na ní) podpěrou?
(8) A stvořili jsme v párech vás;
(9) a spánek učinili jsme vám odpočinkem;
(10) a noc učinili jsme vám pokrývkou;
(11) a den učinili jsme vám pro (hledání) živobytí;
(12) a nad vámi postavili jsme sedmero (nebes) mohutných;
(13) a postavili tam svítilnu planoucí;
(14) a s mračen seslali jsme vodu v hojnosti,
(15) abychom dali ní vzrůsti obilí a bylinám
(16) a hustě (vzrostlým) zahradám.
(17) Zajisté den rozhodnutí má čas svůj určený:
(18) den, kdy zatroubeno bude v roh a přijdete v zástupech;
(19) a otevřeno bude nebe branami četnými;
(20) a rozhýbány budou hory, přeludům pouště podobné;
(21) peklo pak bude (lstivě) číhati,
(22) pro nepravostné obydlí,
(23) v němž dlíti budou po věky;
(24) chládku v něm neokusí, aniž nápoje,
(25) jen vodu vroucí a ran hnis,
(26) odměnu (jistě) případnou!
(27) Neb nedoufali v den účtů skládání
(28) a odmítali znamení naše, lží zvouce je.
(29) Však vše to spočetli jsme, sepsali:
(30) „Okuste trestu nyní, rozmnožíme vám jen muky (vaše)!“
(31) Však bohabojným dán jest byt blažený:
(32) zahrady a vinice;
(33) a (děvy) prsou okrouhlých; jim rovné věkem;
(34) a plné poháry:
(35) tam nebudou slyšet řečí pustých, aniž lží:
(36) odměnou od Pána tvého — dar to stačící!
(37) Od Pána nebes a země a všeho, což mezi nimi jest, Milosrdného: však slova od něho nedostanou.
(38) V den, kdy postaví se duch i andělé šikem, nebudou mluviti, vyjma toho, jemuž dovolí Milosrdný, a jenž mluviti bude jen co správno jest.
(39) Tentoť jest den pravdivý: pročež kdo chce, nechť k Pánu svému cestu nastoupí.
(40) Myť zajisté varovali jsme vás před trestem blízkým: v den, kdy pohlížeti bude člověk na skutky, kupředu poslané rukama jeho a kdy řekne nevěřící: „Kéž byl bych prachem (jen)!“