Luqman
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám mím!
(2) Toto jsou znamení Písma moudrého,
(3) vedení i milosrdenství pro ty, kdož dobro konají,
(4) kdož modlitby dodržují, almužny dávají a v život posmrtný pevně doufají.
(5) Tito jsou Pánem svým dobře vedeni a ti budou blažení.
(6) Mezi lidmi je i jeden, jenž bez jakéhokoliv vědění zábavné povídání nakupuje, aby tak svedl lidi z cesty Boží, z níž posměšky si tropí - a to jsou ti, kteří se trestu zahanbujícího dočkají
(7) Když jsou takovému přednášena Naše znamení, tu odvrací se domýšlivě, jako by je ani neslyšel a jako by měl v uších svých hluchotu - tomu oznam, že čeká jej trest bolestný.
(8) Pro ty však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, zahrady slastí jsou připraveny,
(9) v nichž budou nesmrtelní, a tehdy slib Boží se uskuteční a On mocný je i moudrý.
(10) On stvořil nebesa bez opor, jež jsou viditelné, a rozhodil po zemi hory pevně zakotvené, aby se s vámi nekymácela. A rozšířil po ní zvířata rozličná.A seslali jsme z nebes vodu a dali jsme z ní vyrůst všem druhům rostlin štědrých.
(11) Toto je stvoření Boží a nyní mi ukažte, co vlastně stvořila božstva, jež vedle Něho máte. Ano, nespravedliví jsou věru v bludu zjevném!
(12) Kdysi jsme darovali Luqmánovi moudrost řkouce: "Buď vděčný Bohu, neboť ten, kdo vděčný je Bohu, je vděčný pro dobro své vlastní. Kdo však je nevděčný . . . tedy Bůh soběstačný je i chvályhodný."
(13) Pravil Luqmán synu svému napomínaje jej: "Synáčku, nepřidružuj nic k Bohu, vždyť přidružování je věru křivda nesmírná."
(14) A uložili jsme člověku laskavost k rodičům jeho - neb nosila jej matka jeho se samými nesnázemi a odstavila jej po dvou letech - řkouce: "Buď vděčný Mně i rodičům svým neb u Mne je cíl konečný!"
(15) Nutí-li tě však usilovně, abys ke Mě přidružoval něco, o čem nemáš vědění žádné, pak je neposlouchej! Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti uznané, avšak následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! Ke Mně se pak uskuteční návrat váš a Já vás poučím o tom, co jste konali.
(16) " . . . Synáčku, i kdyby to byla váha zrnka hořčičného a i kdyby to bylo ve skále či na nebi anebo na zemi, Bůh to přinese! Vždyť Bůh věru bystrý je i dobře zpravený.
(17) Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věci!
(18) Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače!
(19) Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů."
(20) Což nevidíte, že Bůh vám podmanil vše, co je na nebesích a na zemi, a že zahrnul vás dobrodiním Svým zjevným i skrytým? Však mezi lidmi jsou někteří, kdož ohledně Boha se hádají bez jakýchkoliv znalostí či vedení anebo Písma osvíceného.
(21) A když je jim řečeno: "Následujte to, co seslal Bůh!", odpovídají: "Nikoliv, my budeme následovat to, co u otců svých jsme nalezli." A což když je satan zve k trestu plamene šlehajícího?
(22) Ten, kdo se odevzdal do vůle Boží a koná dobré skutky, ten chopil se rukojeti nejspolehlivější a Bohu patří konečné rozhodnutí.
(23) Nechť tě nermoutí nevíra těch, kdož neuvěřili! K Nám se uskuteční návrat jejich a poučíme je již o tom, co konali - vždyť Bůh dobře ví, co hrudi skrývají.
(24) Necháváme je užívat trochu radostí, ale potom je podrobíme trestu přísnému.
(25) Když se jich zeptáš: "Kdo stvořil nebesa a zemi?", jistě odpoví: "Bůh." Rci: "Chvála Bohu!" Však většina z nich nic neví.
(26) Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh věru je soběstačný, chvályhodný.
(27) Kdyby všechno stromoví, jež je na zemi, bylo pery, a kdyby moře, rozmnožené ještě o sedm moří, bylo inkoustem, nevyčerpala by se nikdy slova Boží - a Bůh mocný je i moudrý.
(28) Vaše stvoření i vaše vzkříšení je pro Něj jen jako stvoření a vzkříšení duše jediné - a Bůh zajisté je slyšící i vidoucí.
(29) Což nevidíš, že Bůh dává přejít noci v den a dni v noc - a podmanil si slunce a měsíc, takže obě tělesa směřují ke lhůtě stanovené a že Bůh dobře je zpraven o všem, co konáte!
(30) A je to proto, že Bůh je skutečnost, zatímco to, co vzýváte vedle Něho, je falešné - a Bůh věru je vznešený i veliký.
(31) Což nevidíš, že lodi plují po moři díky dobrodiní Božímu a proto, aby vám ukázal některá ze Svých znamení? A věru jsou v tom znamení pro každého člověka trpělivého, vděčného.
(32) A když zahalí je vlny jako temnota, vzývají Boha a zasvěcují mu upřímnou svou víru, a když zachrání je na souši, tu někteří z nich k Němu směřují . . . A popírat znamení Naše může jedině nevděčník proradný!
(33) Lidé, bojte se Pána svého a obávejte se dne, kdy otec nevykoupí syna svého a syn nevykoupí ničím otce svého. Slib Boží se věru uskuteční, nechť vás tedy neoklame život pozemský a nechť vás nepodvede podvodník žádný ohledně Boha!
(34) Jen u Boha je vědění o příchodu Hodiny. On déšť hojný sesílá a ví, co skryto je v lůnech, zatímco duše žádná nezná, co si zítra vyslouží, a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh věru je vševědoucí a dobře zpravený!