Al-Balad
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Přisahati mi netřeba při této KONČINĚ, -
(2) neb ty přece bydlíš v této končině —
(3) ni při otci a tom; co zplozuje!
(4) Vždyť člověka my stvořili jsme v soužení;
(5) což za to má, že přemoci jej nikdo není s to?
(6) Říká: „Ztrávil jsem statky převelké.“
(7) Což za to má, že nikdo jej neviděl?
(8) Což nedali jsme mu očí dvé
(9) a jazyk (též), i retů dvé?
(10) A neuvedli jej na silnic dvé?
(11) A přece ještě nepodjal se (vzestupu po) svahu.
(12) A co poví ti, co jest (vzestup po) svahu?
(13) Toť výkup zajatců,
(14) neb jídla dávání v den hladový
(15) sirotkovi, blízkému příbuznému;
(16) neb chuďasovi v prachu úpícímu:
(17) a pak býti z těch, kdož uvěřili a navzájem povzbuzují se k trpělivosti a navzájem povzbuzují se k soucitu.
(18) Tito budou státi po pravici;
(19) a ti, kdož neuvěřili ve znamení naše, státi budou po levici:
(20) oheň (jak klenba) je obklopí.