An-Naazi'aat
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Při silou vytrhujících,
(2) při čile prohánějících,
(3) při plavně se nesoucích,
(4) při usilovně se předbíhajících,
(5) při rozkazy uspořádávajících!
(6) V den, kdy rozezní se znějící
(7) a přijde po ní následující,
(8) v ten den se všechna srdce rozbuší
(9) a zraky jejich se hanbou zkruší!
(10) Říkají: "Což vskutku budeme vráceni v stav původní,
(11) až staneme se kostmi zpráchnivělými?"
(12) A připojí: "To věru návrat byl by záhubný!"
(13) A ozve se jen zvuk jediný,
(14) a hle, octnou se bdící na zemi!
(15) Zdaž donesla se ti o Mojžíšovi zpráva,
(16) když Pán jeho naň zavolal v údolí posvátném Tuwá:
(17) "K Faraónovi se vydej, neb on věru zpupným se projevil,
(18) a rci mu: "Což se nepatří, aby ses očistil
(19) a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?"
(20) A znamení největší mu ukázal,
(21) však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl,
(22) pak zády se otočil a pryč pospíšil
(23) a lidi své si shromáždil a pak prohlásil:
(24) "Já vaším pánem jsem nejvyšším!"
(25) A učinil jej Bůh na onom i tomto světě trestem varovným,
(26) a pro toho, kdo naplněn je bázní, to věru bude poučením!
(27) Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl,
(28) v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal,
(29) temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal
(30) a zemi posléze rozprostřel,
(31) a aby voda i pastviny na ní vzešly, způsobil
(32) a také hory tam zakotvil,
(33) aby užitek v tom pro vás i vaše stáda byl.
(34) A až nadejde ten převrat nesmírný
(35) v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení,
(36) tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí.
(37) Ti, kdož vzpurní byli
(38) a život pozemský si oblíbili,
(39) těm věru peklo za útulek připravili.
(40) Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil,
(41) ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.
(42) Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát;
(43) proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat?
(44) Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná!
(45) Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má.
(46) A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili.