Abasa
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) ZACHMUŘIL SE a odvrátil,
(2) že slepec k němu přišel:
(3) však co mohlo ti říci, že by snad se nepolepšil,
(4) aneb napomenutí, tak aby prospělo mu, si nerozvážil?
(5) Pokud se týče bohatce,
(6) k němu pozorně ses choval:
(7) a nehledíš na to, že se nepolepšil.
(8) Však pokud se týče toho, jenž přichází k tobě s úsilím,
(9) a (Boha) bojí se,
(10) jej zanedbáváš.
(11) Ne tak! Korán zajisté jest připomínkou, -
(12) a kdožkoli chce, nechť si jej připomíná —
(13) (psaný) na listech převzácných,
(14) vznešených, přečistých,
(15) rukama písařů,
(16) převzácných, bez viny.
(17) Zabit budiž člověk! Jak zatvrzelý jest!
(18) Z čeho že Bůh jej stvořil?
(19) Z kapky (semene) dle (určeného) rozměru ho stvořil;
(20) pak cestu mu usnadnil;
(21) pak zemřít dá mu i pohřbí ho;
(22) pak, když chtíti bude, vzkřísí ho.
(23) Však ne - on dosud nesplnil, co Bůh mu byl nakázal!
(24) Nechť jen pohlédne na pokrm svůj:
(25) my zajisté vodu v proudech dštíme mu;
(26) pak zemi pukat dáváme v puklinách,
(27) i vzrůsti dáváme v ní obilí;
(28) a révě též a jeteli;
(29) a olivovníku a datlovníku;
(30) a zahradám hustě porostlým;
(31) a ovoci a travinám:
(32) k užitku vám a dobytčatům vašim.
(33) Ale když přijde děsný (trouby) vřesk,
(34) v den, kdy člověk bude prchati před bratrem svým;
(35) a matkou svou, a otcem svým;
(36) a ženou svou a dětmi svými:
(37) (v den ten) každý člověk bude sám (s sebou) míti práce dosti.
(38) V den ten budou tváře zářící,
(39) smějící se, radující se:
(40) a budou v den onen tváře prachem pokryté —
(41) halit je bude černota:
(42) toť budou nevěrci, ti zavilí!