An-Naazi'aat
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při silou VYTRHUJÍCÍCH,
(2) při volně uvolňujících,
(3) při lehce plujících,
(4) při předem předcházejících,
(5) při osudy všeho rovnajících (přisám):
(6) v den, kdy zazvučí (roh) zvučící,
(7) druhé přijde po něm (troubení):
(8) v den ten srdce chvěti budou se (bázní);
(9) zraky jich budou sklopeny.
(10) Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni jsme, nazpět vráceni?
(11) Nyní, když kosti jsme (jen) zpuchřelé?“
(12) Řeknou: „Toť návrat byl by záhubný.“
(13) Však pouze jediné se ozve (varovné) zavřesknutí
(14) a již budou na země povrchu!
(15) Zdaž děj Mojžíšův tě došel?
(16) Když Pán jeho v posvátném údolí Tuwá naň volal:
(17) „Jdi k Faraonovi, neb svévolným se stal“
(18) a rci: „Zdaž očistiti bys se chtěl,
(19) tak abych vedl tě k Pánu tvému a ty se (jej) bál!“
(20) Pak znamení převelké mu ukázal —
(21) však neposlechl, lhářem jej nazval:
(22) poté pak odvrátil se, nemeškal:
(23) (lid) shromáždil a (takto) zavolal,
(24) řka: „Jáť Pánem vaším jsem nejvyšším.“
(25) I zachvátil jej Bůh trestem života budoucí ho i tohoto.
(26) V tom zajisté naučení jest pro toho, kdož bojí se.
(27) Zdaž těžším bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval?
(28) Do výše pozdvihl je, pak je urovnal:
(29) a ztemnil jeho noc, a jeho půldne vznítil;
(30) poté pak zemi rozprostřel
(31) a vyvříti dal vodě z ní, a pastvám vzrůsti na ní dal:
(32) a hory na ní upevnil:
(33) k užitku vám a dobytčatům vašim.
(34) Když pak přijde rozvrácení převelké;
(35) v den, kdy rozpomene se člověk na to, co byl (usilovně) konal;
(36) a předveden bude plam pekla všem vidícím —
(37) tehdy ten, kdo svévolný byl,
(38) a život pozemský radši měl,
(39) plam pekla bytem dostane;
(40) však ten, jenž Pána svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil:
(41) zahradu ráje bytem dostane.
(42) Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy že určena jest?
(43) Však jakou vědomost máš o ní?
(44) Konečná lhůta její závisí na Pánu tvém;
(45) tys varovatelem jen tomu; kdož bojí se jí.
(46) V den, kdy uzří ji, (připadne jim) jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho.