Al-Hashr
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvály pěje Bohu, cožkoliv na nebi jest i na zemi: a on mocný jest a moudrý
(2) Onť jest to, jenž vypudil ty, kdož neuvěřili z lidu obdrževšího Knihu, z obydlí jejich k těm, kdož byli v prvním VYSTĚHOVÁNÍ. Neměli jste za to, že vyjdou (z nich) a oni měli za to, že ochrání je tvrze jejich před Bohem; však Bůh přisel na ně zkad nedomnívali se, a vrhl v srdce jejich bázeň, takže rozbíjena byla obydlí jejich rukama jejich i rukama věřících: vezměte si z toho výstrahu lidé prozíraví!
(3) A nebýti toho, že Bůh určil jim vyhnanství, byl by potrestal je (jinak) ve světě tomto: a ve světě budoucím jim (schystán) jest trest ohně (pekelného).
(4) To proto, že odštěpili se od Boha a proroka jeho: a kdokoliv odštěpí se od Boha — zajistéť Bůh přísným jest v trestání!
(5) Cokoliv zutínali jste ze stromů palmových, neb ponechali státi na kořenech jejich, bylo jedině z dovolení božího a aby pohanou pokryti byli pohoršlivci.
(6) A cokoliv popřál Bůh kořistí prorokovi z těchto lidí, nenaléhali jste v tom na ně ani koňstvem, ani velbloudy avšak Bůh dává moc prorokům svým nad kýmkoliv chce, neboť Bůh nade všemi věcmi moc má.
(7) Cokoliv popřál Bůh kořistí prorokovi z obyvatelů měst, patří Bohu a proroku jeho, a příbuzným a sirotkům a nuzným a pocestným, tak aby nedostalo se to do oběhu mezi bohaté z vás: a cokoliv dal vám prorok, vezměte; a cokoliv odepřel vám, přestaňte s tím; a bojte se Boha, neb Bůh přísným jest v trestání.
(8) (Podíl připadniž) chudým z vystěhovavších se, kteří vypuzeni byli z obydlí svých a majetků svých, a snaží se dosíci milosti Boha a zalíbení jeho, a pomáhají Bohu a proroku jeho: tito zajisté jsou lidé opravdoví.
(9) A ti, kdož přebývali ve svých domech, a přijali víru před nimi, milují ty, kdož vystěhovali se k nim a nenalézají v nitrech svých touhu po něčem, co těmto dáno bylo ba dávají jim přednost před sebou, ač jsou mezi nimi potřební. A tomu, kdo ochrání duši svou před lakotou, zajisté dobře povede se.
(10) Ti pak, kdož přišli po nich, říkají: „Pane náš, odpusť nám a bratřím našim, kteří predešli nás ve víře: a nevkládej v srdce naše zlovůli vůči těm, kdož uvěřili, Pane náš neb ty zajisté laskavý jsi a slitovný.
(11) Zdaž neviděl's ty, kdož pokrytci jsou, říkati bratřím svým, kdož neuvěřili z lidu, obdrževšího Knihu: „Budete-li vypuzeni, my dojista vyjdeme s vámi: a ohledně vás neuposlechneme nikdy nikoho; a bude-li válčeno proti vám, dojista pomůžeme vám?“ Bůh zajisté jest svědkem toho, že lháři jsou.
(12) I kdyby byli vypuzeni, nevyjdou s nimi; a bude-li válčeno proti nim, nepomohou jim; a i kdyby vyšli na pomoc jim, obrátili by se na útěk: a tak oni zůstali by bez pomoci.
(13) Vyť zajisté silnější působíte bázeň v nitrech jejich, než sám Bůh! To proto, že lid jest to nechápavý.
(14) Nebudou bojovati proti vám v celku, leda v městech opevněnych, aneb zpoza náspů. Udatnost jich mezi sebou jest velká a měl bys je za sjednocené; však srdce jich rozdělena jsou: to proto, že lid jest to nerozumný.
(15) Jako ti, kdož byli před nimi, nedávno okusili zlý výsledek stanoviska svého a (schystán) jest jim trest bolestný.
(16) Jako Satan, když řekl člověku: „Nevěř,“ a když stal se nevěrcem, řekl: „Prost jsem viny na tobě: jáť zajisté bojím se Boha, Pána veškerenstva.“
(17) A konec obou jich bude, že oba budou v ohni (pekelném), v němž přebývati budou věčně: takováto bude odměna nepravostných.
(18) Vy, kteří jste uvěřili, bojte se Boha: a nechť dobře hledí každá duše, co kupředu si posílá na zítřek. A bojte se Boha, neb on zajisté (dobře) zpraven jest o tom, co činíte.
(19) Nebuďte jako ti, kdož zapomněli Boha a jimž On dal zapomenouti sebe samy. Tito zajisté jsou pachatelé pohoršení.
(20) Nebudou rovni si obyvatelé ohně (pekelného) a obyvatelé zahrady (ráje): obyvatelé ráje budou blaženi.
(21) Kdybychom byli seslali tento Korán na horu, byl bys viděl ji poníženou a pukající ze strachu před Bohem. A tato podobenství činíme lidem, aby snad přemýšleli.
(22) Onť jest Bůh, kromě něhož není boha jiného: zná věci světa skrytého i viditelného: onť Milosrdný jest, Slitovný.
(23) Onť jest Bůh, kromě něhož není boha jiného: onť jest Král, Svatý, Pokojný, Věrný, Opatrovný, Mocný, Silný, Povýšený: chválen budiž Bůh nade vše, co spolčují s ním!
(24) Onť Bůh jest Tvořitel, Tvůrce, Vypodobňovatel! Jemu patrí jména nejkrásnější a chvály pěje mu vše, což na nebi jest a na zemi: a on Mocný jest, Moudrý!