Al-Hadid
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Chvály pěje Bohu vše, což na nebi jest i na zemi a on mocný jest, moudrý.
(2) Jemu přináleží panství nebes a země; on oživuje i umrtvuje; a on nade všemi věcmi moc má.
(3) Onť počátek jest i konec, zevnějšek i vnitřek; a on o všech věcech má vědomost.
(4) Onť jest to, jenž stvořil nebe i zemi v šesti dnech; pak povznesl se na trůn svůj: on ví, co vchází v zemi i co vychází z ní; co přichází dolů s nebe i co stoupá do nebe; on s vámi jest, kdekoliv byste byli: a Bůh dobře pozoruje to, co činíte!
(5) Jemu přináleží panství nebes a země: a k Bohu navráceny budou všechny věci.
(6) Dává noci vcházeti v den a dnu v noc a dobře ví, co nitra skrývají.
(7) Věřte v Boha a v proroka jeho, a rozdávejte z toho, v čem učinil vás Bůh následníky: neb ti, kdož uvěřili z vás a dávali almužnu, obdrzí odměnu velkou.
(8) Proč (vlastně) nechtěli byste uvěřiti v Boha a proroka, jenž zve vás, abyste uvěřili v Pána svého, když tento byl (již) přijal smlouvu s vámi — jste-li věřícími?
(9) Onť jest to, jenž sesílá na služebníka svého znamení jasná, aby vyvedl vás z temnot na světlo: zajisté Bůh jest k vám laskavým a slitovným!
(10) A proč (vlastně) nechtěli byste rozdávati ve stezce boží, když Bohu patří dědictví nebes a země? Nebudou rovnocenni ti z vás, kdož přispěli jměním před vítězstvím a bojovali: onino budou vyšší míti stupen těch, kdož přispěli jměním poté a bojovali. Však oběma slíbil Bůh (odměnu) krásnou a Bůh (dobře) zpraven jest o tom, co činíte.
(11) Kdo jest ten, jenž půjčí Bohu půjčku štědrou, aby zdvojnásobil mu ji Bůh a dostalo se mu odměny hojném?
(12) V den, kdy spatříš věřící muže a ženy, ano běží světlo jejich před nimi a zprava jich i zleva jich (řečeno bude jim): „Zvěstí radostnou jsou pro vás dnes zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budete věčně!“ Toť blaženost bude velká.
(13) V den (ten) říkati budou pokrytci muži i ženy, k těm, kdož uvěřili: „Posečkejte na nás, abychom pochytili trochu ze světla vašeho.“ I řečeno bude (jim): „Vraťte se nazpěť a žádejte tam o světlo.“ I vztýčen bude mezi nimi val, s branou: uvnitř brány bude Milosrdenství, zevnitř pak jí, vpředu, bude Trest.
(14) Budou' volati na ně: „Což nebyli jsme s vámi?“ Řeknou: „Ano, však uvedli jste sebe samy pokušení; a vyčkávali jste (v nerozhodnosti); a byli jste v pochybnostech; a omámily vás žádosti (světa); až přišel ortel boží: a (tak) oklamal vás ohledně Boha klamatel.
(15) Pročež v den tento nebude přijato od vás výkupné, aniž od těch, kdož neuvěřili: a obydlím vaším bude oheň (pekelný), jakož i vládcem. Špatný to bude cesty cíl!“
(16) Což není již na čase pro ty, kdož uvěřili, aby se ponížila srdce jejich před Napomenutím božím a tím, co byl seslal z pravdy? A aby nebyli jako ti, jimž dána byla Kniha předtím, a jimž prodloužen byl život, ale tak zatvrdila se srdce jejich, a mnozí z nich jsou pohoršlivci.
(17) Vězte, že Bůh oživuje zemi zmrtvělou: vždyť již vysvětlili jsme vám znamení (tato), abyste snad pochopili.
(18) Zajisté ti, kdož dávali almužnu, muži i ženy, a půjčili Bohu půjčku štědrou, - — zdvojnásobena jim bude a obdrží odměnu hojnou.
(19) A ti, kdož uvěřili v Boha a proroky jeho — tito jsou pravdomluvní a svědkové u Pána svého: jim dána bude odměna jejich a světlo jejich. Ti pak, kdož neuvěřili a vylhanými nazvali znamení naše — tito budou obyvateli plamene (pekelného).
(20) Vezte, že život pozemský jest pouze hrou a kratochvílí a pozlátkem; předmětem vzájemného vychloubání mezi vámi: a rozmnožování statků a dětí podobno jest dešti, jehož (posílení vzrůstu) rostlin líbí se nevěrcům; pak nadnou a vidíš je sežloutlé a změněné ve strnisko. A v životě budoucím trest (čeká) přísný. aneb odpuštění Boha a zalíbení (jeho): život pak pozemský jest jen (dočasným) požitkem přeludovým.
(21) Předstihujte se tudíž v dosažení odpuštění Pána svého a zahrady (ráje), jejíž šíře jest rovna rozsahem nebi a zemi, a jež schystána jest těm, kdož uvěřili v Boha a proroky jeho. Totoť jest milost boží, již dá, komu bude chtíti, neb Bůh jest nesmírným v milosti své.
(22) A nijaké neštěstí nestihne zemi, aniž vaše osoby, jež nebylo by zaneseno v Knize, před tím již, než stvořili jsme je; totoť zajisté jest Bohu snadným:
(23) abyste netruchlili nad tím, co minulo vás, a neradovali se příliš z toho, čeho dostalo se vám: neboť Bůh nemiluje domýšlivců chlubných,
(24) kteří sami lakotí a nabádají lid k lakotě: kdožkoli pak odvrátí se od štědrosti — Bůh zajisté bohatý jest, chvályhodný!
(25) Již přece poslali jsme proroky své s jasnými důkazy, a seslali jsme s nimi Knihu a váhu, aby zachovávali lidé poctivost. A seslali jsme ŽELEZO, — v něm sveřepost mocná jest i užitky (různé) pro lidstvo — aby též rozpoznal (Bůh), kdo pomůže jemu a prorokům jeho v skrytosti: Bůh zajisté silný jest a mocný.
(26) Již poslali jsme Noema i Abrahama a dali jsme potomstvu obou dar prorocký a Knihu: někteří z nich (správnou) šli cestou, však mnozí z nich páchali pohoršení.
(27) Poté dali jsme následovati ve šlépějích jich prorokům svým: a dali jsme (tak) následovati Ježíši, synu Mariinu; a dali jsme mu Evangelium a vložili jsme v srdce těch, kdož následovali ho, laskavost a slitovnost: mnišství pak začali (jako novotu) oni sami. Předepsali jsme jim jedině snahu po zalíbení božím, však oni nezachovali se tu, jak správně měli zachovati se: těm, kdož uvěřili z nich, dali jsme odměnu jejich, však mnozí z nich pohoršení páchali.
(28) Vy, kteříž jste uvěřili: bojte se Boha a věřte v proroka jeho! Popřeje vám pak dvou podílů milosrdenství svého a dá vám světlo, v němž kráčeti budete moci a odpustí vám: neb Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným:
(29) aby věděl lid obdrževší Knihu, že nemají nijaké moci nad milostí boží a že milost svou dává Bůh, komu chce. Neb Bůh velkým jest v milosti své!