At-Tur
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při HOŘE,
(2) při Knize napsané
(3) na svitku rozbaleném;
(4) při domu (četně) navštíveném;
(5) při (klenbě) střechy pozdvižené,
(6) při moři rozbouřeném;
(7) (přisahám, že) trest Pána tvého jest nezvratný:
(8) a není, kdo by jej zadržel.
(9) V den, kdy valiti se budou nebesa valem
(10) a hýbati se budou hory hybem,
(11) běda v den onen těm, kdož (proroka) lhářem zvali,
(12) kdož si v planém žvastu hráli!
(13) V den ten vrženi budou, v oheň pekla vrhem:
(14) „Totoť oheň jest, jejž vylhaným jste zvali!
(15) Jest kouzlem to, či nevidíte?
(16) Pecte se v něm: ať trpělivě snášeti jej budete, či nikoli, jedno bude to pro vás: tak od-měněni jen budete za skutky své.“
(17) Však bohabojní budou v zahradách (ráje) a v rozkoš;
(18) radujíce se z toho, co dal jim Pán jejich: a z toho, že spasil je od muk plamene pekelného.
(19) „Pojídejte a po-píjejte ve zdraví, v odměnu za skutky své!“
(20) Spočívati budou na pohovkách seřazených, a za manželky dáme jim děvy velkých očí černých,
(21) Ti, kdož uvěřili, a jež následovalo potomstvo jejich ve víře, spojíme s potomstvem jejich: a neošidíme je o nic ze skutků jejich. Každý člověk jest rukojmím za to, čeho dobyl si.
(22) A v hojnosti dáme jim z ovoce i masa, cokoliv přáti si budou.
(23) Podávati si tam budou pohár, z nějž nepojde řeč svévolná, ni k hříchu příčina.
(24) Obcházeti budou je mládci-číšníci, jak perly skryté (krásní).
(25) I obrátí se k sobě se vzájemnými dotazy,
(26) řkouce: „Zajisté byli jsme kdys o rodiny své plni starostí;
(27) však popřál nám Bůh dobrodiní svého a spasil nás od muk větru žárného:
(28) neb zajisté jsme jej předtím vzývali: onť pak dobrodějný jest a slitovný.“
(29) Pročež napomínej, neb nejsi, z milosti Pána svého, ni hadačem, ni (duchem) posedlým.
(30) Či říkají: „Básník jest to; dávejme pozor naň, jak osud jeho změní se.“
(31) Rci: „Dávejte jen pozor: i já s vámi pozor budu dávati!“
(32) Či nabádají je k tomuto (jednání) sny jich, anebo lidem jsou svévolným?
(33) Či říkají: „Podvrhl jej?“ Naopak, však oni nevěří.
(34) Nechť tedy předvedou vyprávění jemu podobné, jsou-li pravdomluvnými!
(35) Či stvořeni byli z ničeho — anebo sami jsou stvořiteli?
(36) Či oni stvořili nebe a zemi? Naopak, ale pevné víry nemají.
(37) Či mají snad (v moci) pokladnice Pána tvého, aneb vrchními jsou rozhodčími?
(38) Či mají snad žebřík, pomocí jehož mohli by přislouchati? Nechť ten, jenž přislouchal tak, předvede moc zjevnou!
(39) Či Bůh má dcery a vy syny?
(40) Či žádáš si odměny, když oni dluhy jsou obtěžkáni?
(41) Či znají věci skryté tak, aby je mohli spisovati?
(42) Či chtějí lest ti strojiti? Však ti, kdož neuvěřili, sami budou obelstěni!
(43) Či mají jiného boha, mimo Boha? Chválen budiž Bůh nad to, co s ním spolčují!
(44) A kdyby viděli kus nebe padati na sebe, řekli by: „Toť mračno zhuštěné.“
(45) I ponech je až do chvíle, kdy setkají se se dnem (soudu) svého, jímž postiženi budou:
(46) dnem, kdy neprospěje jim lest jejich pranic a nebude jim pomoženo.
(47) Zajisté těm, kdož nepravostni byli, připadnou ještě jiné tresty vedle toho: však většina jich není si toho vědoma.
(48) Vyčkávej tedy trpělivě rozsudek Pána svého, neb tys pod dozorem naším; a vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho, když vstáváš:
(49) a za noci pěj chválu jeho a při odchodu hvězd!