أحمد محمد لبن Ahmad.M.Lbn مؤسس ومدير المنتدى
عدد المساهمات : 51967 العمر : 72
| موضوع: Al-Fath السبت 29 ديسمبر 2018, 11:17 pm | |
| Al-Fath Madinan Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného. (1) Zajisté popřáli jsme ti zvítěziti VÍTĚZSTVÍM zjevným. (2) Na důkaz toho, že odpustil ti Bůh dřívější viny tvé i pozdější a dovršuje milost svou nad tebou a vede tě stezkou přímou: (3) a že pomáhá ti Bůh pomocí mocnou. (4) Onť to jest, jenž sesílá poklid v srdce věřících, aby rozmnožili vírou víru svoji: —Bohu pak přináležejí voje nebes i země, a Bůh vševědoucí jest a moudrý;— (5) a aby uvedl věřící muže a ženy do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně: a aby odejmul od nich špatnosti jejich. Totoť pak bude u Boha blažeností velkou. (6) A aby potrestal pokrytecké muže a ženy a mnohobožce a mnohobožky, kdož smýšlejí o Bohu smýšlením zlým: proti nim obrátí se zlé smýšlení jejich a rozhněván jest na ně Bůh a zlořečil jim a peklo schystal jim příbytkem: jak zlá to bude cesta! (7) A Bohu přináležejí voje nebes i země a Bůh mocný jest a moudrý! (8) Zajistéť vyslali jsme tě jako svědka a věštitele a varovatele, (9) abyste uvěřili v Boha a proroka jeho: a pomáhali mu a ctili jej a chválili jej za jitra i s večerem. (10) Zajisté ti, kdož vcházejí v úmluvu věrnosti s tebou, vcházejí v úmluvu s Bohem: ruka boží jest nad rukama jejich. Kdožkoli tedy poruší smlouvu tuto, jedině ke škodě vlastní ji porušuje, a kdo věrně dostojí smlouvě své s Bohem, tomu dá Bůh odměnu velkou. (11) Řeknou ti Arabové z pouště, kteří zůstali v zadu: „Byli jsme zaneprázdněni majetky svými a rodinami svými: pročež pros za odpuštění pro nás.“ Říkají jazyky svými, co není v srdcích jejich. Rci jim: „A kdo zpomůže vám proti Bohu, kdyby postihnouti chtěl vás škodou aneb postihnouti chtěl vás prospěchem? V pravdě, Bůh dobře zpraven jest o skutcích vašich. (12) Naopak, mnili jste, že nevrátí se již prorok a věřící k rodinám svým nikdy a líbilo se vám pomyšlení toto v srdcích vašich: smýšleli jste smýšlení zlé a stali jste se lidem nehodným.“ (13) A kdožkoli nevěří v Boha a v proroka jeho — zajisté schystali jsme nevěřícím výheň žhavou. (14) Bohu přináleží panství nebes i země: odpouští, komu chce, a tresce, koho chce: a Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným. (15) Řeknou ti, kdož zůstali vzadu, když vycházíte, abyste dobyli (jisté) kořisti: „Nechte nás jíti s vámi.“ Tak chtějí způsobiti změnění slova božího. Rci: „Nepůjdete s námi: tak ohledně vás rozhodl Bůh již dříve.“ I budou říkati: „Nikoliv, ze závisti tak činíte.“ Nikoliv, však pochopiti z toho jen málo dovedou. (16) Rci Arabům z pouště, zůstavším vzadu: „Zavoláni budete k boji proti lidu urputnosti velké, s nímž válčiti budete, dokud neodevzdá se do vůle boží. Poslechnete-li, dá vám Bůh odměnu krásnou, však odvrátíte-li se jako odvrátili jste se před tím, ztresce vás trestem bolestným.“ (17) Nebude slepcům hříchu, aniž chromým hříchu, aniž nemocným hříchu, (nepotáhnou-li do pole). Kdokoliv pak poslušen bude Boha a proroka jeho, uvede jej Bůh v zahrady, pod nimž řeky tekou: a kdožkoliv odvrátí se, ztresce jej trestem bolestným. (18) Bůh již nalezl zalíbení ve věřících, když smlouvu s tebou činili (rukoudáním) pod stromem: a znal rozpoložení srdcí jejich a seslal jim poklid, a odměnil je vítězstvím brzkým, (19) jakož i kořistí bohatou, jíž dobyli: a Bůh mocným jest a moudrým. (20) Přislíbiltě vám Bůh kořist bohatou, že dobudete jí a uspíšil vám splnění tohoto slibu svého: odvrátil pak ruce lidí od vás, aby znamením to bylo věřícím a aby uvedl vás na stezku přímou. (21) A jinou (ještě kořist), jíž dosud nebylo lze vám dobýti: však Bůh již shrnuje ji pro vás, a Bůh nade všemi věcmi moc má. (22) Budou-li válčiti proti vám ti, kdož neuvěřili, dojista obrátí se zády k vám v útěku: a pak nenaleznou ochránce, aniž pomocníka. (23) (Tak bylo) zvyklostí Boha činiti v minulosti a ve zvyklostech Boha nenajdeš změny. (24) Onť to byl, jenž zadržel ruce jejich od vás a ruce vaše od nich v údolí Mekky poté, když dal vám vítězství nad nimi a Bůh (dobře) skutky vaše pozoroval. (25) To jsou ti, kteří neuvěřili a odpírali vám přístup do modlitebnice posvátné, jakož i nedovolovali darům obětním, aby došly místa určení svého. Nebýti pak toho, že byli mezi nevěřícími mužové a ženy věřící, kterých jste neznali, a kteří by byli bývali podupáni s sebou, čímž vy nevědomky byli byste na se uvalili hřích; (a tak) aby Bůh mohl uvésti v milosrdenství své, koho by byl chtěl: nebýti tohoto smíšení, byli bychom jistě ztrestali ty, kdož neuvěřili, trestem bolestným. (26) Tehdy nevěřící plnili srdce svá zuřivostí, zuřivostí nevědomosti; seslal pak Bůh poklid svůj na proroka svého a na věřící a upevnil v nich slovo bázně boží, neb (plně) hodni ho byli a (plně) si je zasloužili: a Bůh o všech věcech má vědomost. (27) Pravdivě naplnila se slova boží prorokovi ve snách: „V pravdě vejdete v modlitebnici posvátnou, bude-li Bůh chtíti, v bezpečí, s hlavami oholenými a ostříháni, beze vší bázně; Bůh pak ví, co vy nevíte; a mimo to přichystal vám vítězství nedaleké.“ (28) Onť jest to, jenž vyslal proroka svého s Vedením a náboženstvím pravdivým, aby vyniknouti dal mu nad veškerými náboženstvími: a Bůh postačí tomu jako svědek! (29) Mohammed jest prorokem božím: ti, kdož při něm stojí, hroznými jsou vůči nevěřícím, láskyplnými pak mezi sebou. Spatříš je klečící, skloněné na tváře své, doprošující se blahovolnosti Boha a zalíbení jeho v nich: stopy vzývání jejich jsou na tvářích jejich. Totoť jest podobenství jich v Zákoně a v Evangeliu: jsou jako sémě, z nějž klíčí stéblo: pak roste a sílí a vystupuje do výše na stéble svém, jsouc radostí rozsévače. (Takými jsou), aby zuřili na ně nevěřící: těm pak, kdož uvěřili a konali dobré skutky, slíbil Bůh odpustění a odměnu velkou. |
|