أحمد محمد لبن Ahmad.M.Lbn مؤسس ومدير المنتدى
عدد المساهمات : 51866 العمر : 72
| موضوع: Al-Ahqaf السبت 29 ديسمبر 2018, 11:12 pm | |
| Al-Ahqaf Makkan Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného. (1) Há. Mím. (2) Seslání Knihy od Boha, Mocného. Moudrého! (3) Stvořili jsme nebesa i zemi a cožkoliv mezi oběma jest, pouze v pravdě, a do lhůty předurčené: však ti, kdož neuvěřili, od toho, před čímž varováni, jsou, se odvracejí. (4) Rci: „Co míníte? To, co vzýváte vedle Boha, — ukažte mi, co stvořili na zemi, aneb mají-li podílu na nebesích? Přineste mi Knihu, (seslanou) před touto, aneb stopy nějakého vědění, jste-li pravdomluvnými!“ (5) A kdo zbloudilejším jest toho, jenž vzývá vedle Boha něco, co nevyslyší jej, až do dne zmrtvýchvstání — a lhostejni jsou k volání jejich. (6) A v den, kdy shromážděno bude lidstvo, budou nepřáteli jim a budou uctívání jejich zapírati. (7) A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, říkají ti, kdož neuvěřili v pravdu, když přišla jim: „Totoť kouzelnictví jest zjevné.“ (8) Či říkají: „Vymyslil si jen?“ Rci: „Vymyslil-li jsem si jej, pak nevymůžete vy pro mne od Boha pranic! Onť nejlépe ví, co (o Koránu) pronášíte: onť dostačí mi jako svědek mezi mnou a vámi; a on velký jest v odpouštění, slitovný.“ (9) Rci: „Nejsem novotářem mezi proroky: a nevím, co učiněno bude se mnou, nebo s vámi, když následuji pouze to, co vnuknuto mi bylo, a jsem jen varovatelem zjevným.“ (10) Rci: „Co míníte? Je-li (tato Kniha) od Boha a vy neuvěřili jste v ni; dosvědčí-li pak svědek ze synů Israele ohledně souhlasnosti její a uvěří-li v ni, mezitím co vy pyšně chováte se — ? Zajisté Bůh nevede (cestou pravou) lid nepravostný!“ (11) A říkají ti, kdož neuvěřili, o těch, kdož uvěřili: „Kdyby to bylo co dobrého, nebyli by předstihli nás v (přidržení se) jej.“ Však nedavše vésti se jím, řeknou jen: „Totoť lež jest stará.“ (12) Však před ním byla kniha Mojžíšova vůdcovstvím a milosrdenstvím; a tato Kniha potvrzuje ji, v jazyku arabském, aby varovala nepravostné a zvěstí radostnou byla pro ty, kdož dobře činí, (13) Zajisté pak těm, kdož říkají: „Pánem naším jest Bůh“ a přímo béřou se k němu, netřeba se báti, aniž rmoutiti se. (14) Tito obyvateli budou zahrady (rajské), v níž přebývati budou věčně, v odměnu za skutky své. (15) A doporučili jsme člověku laskavé jednání vůči rodičům jeho: neb s útrapou nosila jej matka jeho a s útrapou porodila jej; a nošení jeho a (kojení až k) odstavení (trvalo) třicet měsíců. A když dosáhl dospělosti své a dosáhl věku čtyřiceti let, řekne: „Pane můj, povzbuď mne, abych vděčným byl za dobrodiní, jež prokázal's mi a rodičům mým; a abych konal dobro, v němž zalíbení bych nalezl; a učiň mne správným v potomstvu svém — neb kajícně obracím se k tobě a zajistéť jsem z odevzdaných do vůle tvé.“ (16) Tito jsou oni, od nichž přijmeme nejlepší skutky jejich, a pomineme špatnosti jejich: mezi obyvateli budou zahrady (ráje): — tentoť slib jest pravdivý, jenž slíben byl jim! (17) A ten, kdo říká rodičům svým: „Pfuj na vás oba! Chcete slibovati mi, že vyveden budu (z hrobu), když celá pokolení byla zašla přede mnou?“ Oni pak oba prosí Boha zaň, (řkouce): „Běda ti! Uvěř; neb slib boží pravdivý jest.“ Však on říká: „Toť pouze báchorky jsou starých!“ (18) Takoví budou z těch, nad nimiž vyřčen byl již rozsudek v národech, jež zašly před nimi, z Džinnů a lidí: tito záhubě propadli. (19) Pro všechny pak budou stupnice v činech jejich, a odplaceno bude jim dle toho, co činili: a nebude jim ukřivděno. (20) A přijde den, kdy ti, kdož neuvěřili, vystaveni budou ohni: „Promrhali jste dobré dary své v životě pozemském a v rozkoši užívali jste jich: pročež dnes tedy odměněni budete trestem potupy za pyšnost svoji na zemi, nikterak oprávněnou, a za prostopášnost svou.“ (21) A zmiň se o bratru 'Áda, když varoval lid svůj v AL-AHQÁF — a měli varovatele před ním i po něm, — (řka): „Neuctívejte ničeho kromě Boha, neb zajisté bojím se pro vás trestu dne velkého.“ (22) Řekli: „Přišel's k nám, abys odvrátil nás od božstev našich? Nuž tedy, přivodiž na nás to, co slibuješ nám, jsi-li pravdomluvným!“ (23) Řekl: „Vědění jest pouze u Boha: jáť pouze hlásám vám, s čímž poslán byl jsem; však vidím, že lid jste nevědomý.“ (24) A když viděli mračno, ženoucí se přímo k údolím jejich, řekli: „Totoť jest mračno, z nějž naprší nám.“ „Naopak! Totoť jest, co uspíšiti chtěli jste: vichr, v němž jest trest bolestný. (25) Zahubí všechno z rozkazu Pána svého!“ A zrána bylo viděti jen obydlí jejich (pustá)! Takovýmto způsobem odměňujeme lid provinilý. (26) A dali jsme jim postavení, do jakéhož postavili jsme i vás: a dali jsme jim sluch a zrak a srdce: však neprospěl jim sluch jich, aniž zrak jich, aniž srdce jejich pranic, neb popírali znamení boží; a obklopilo je to, čemu se byli vysmívali. (27) A také zahladili jsme kol vás některá města: a rozmanitá dávali jsme jim znamení, aby k nám snad navrátili se. (28) A proč nepomohli jim ti, které vzali si vedle Boha za božstva, jimž obětovali? Naopak, ztratili se jim! Taková byla lež jejich a smyšlenky! (29) A (pomni), když obrátili jsme směrem k tobě sbor Džinnů, aby naslouchati mohli Koránu: a když objevili se (na místě čtení jeho), řekli: „Pst! slyšte!“ A když skončeno bylo (čtení), vrátili se k lidu svému, jako varovatelé. (30) Řekli: „Lide náš, my zajisté slyšeli jsme Knihu, seslanou po Mojžíšovi, potvrzující písma předešlá: vede k pravdě a ke stezce přímé. (31) Lide náš, odpovězte hlasu božího Zvoucího, a uvěřte v Boha: onť odpustí vám viny vaše a vysvobodí vás od trestu bolestného. (32) A kdo neodpoví hlasu božího Zvoucího, neznemožní (moc) Boha na zemi, a nebude mu vedle Boha ochránců: tito jsou v bludu zjevném.“ (33) Což neviděli, že Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi a neunavil se stvořením jich, má též moc, aby vzkřísil mrtvé. Ano, zajisté; on nade všemi věcmi moc má! (34) V den, kdy ti, kdož neuvěřili, vystaveni budou ohni, (tázáni budou): „Není to pravda?“ Řeknou: „Ano, při Pánu našem!“ Řekne (Bůh): „Nuž okuste tedy trestu za to, že neuvěřili jste!“ (35) Tudíž trpělivě vyčkávej, jakož trpělivě vyčkávali muži pevného rozhodnutí mezi proroky, a nesnaž se uspíšiti (trest) jejich. V den, kdy spatří, což slibováno jest jim, (připadne jim), jako by byli dleli v hrobě pouze jednu hodinu dne. (Dosti) hlásání! Zdaž zahlazeni budou jiní, než lidé prostopášní? |
|