|
| Saad | |
| | كاتب الموضوع | رسالة |
---|
أحمد محمد لبن Ahmad.M.Lbn مؤسس ومدير المنتدى
عدد المساهمات : 52644 العمر : 72
| موضوع: Saad الجمعة 28 ديسمبر 2018, 11:14 pm | |
| Saad Makkan Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného. (1) SÁD. Při Koránu, v němž jest napomenutí, (2) věru ti, kdož neuvěřili, jednají zpupně a odbojně! (3) Kolik zahladili jsme pokolení před nimi! Volali sice (o slitování), však nebyla to již doba k uniknutí. (4) Diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; a říkají nevěřící: „Toť kouzelník jest, velký lhář! (5) Cože? On činí božstva Bohem Jediným? Toť věru věc jest údivná!“ (6) A oddálili se předáci jejich, (řkouce): „Jděte a vytrvejte trpělivě při božstvech svých! Toť věru věc jest vyžadovaná. (7) Neslyšeli jsme ničeho podobného v náboženství předešlém: Toť věru jest jen šejdířství! (8) Jemu (jedinému) mezi námi že bylo sesláno Napomenutí?“ Ano, oni pochybují ohledně Napomenutí mého: ano, uvěří, až okusí trestu mého! (9) Což oni mají pokladnice milosrdenství Pána svého, Mocného, Obdarovatele? (10) Což jim přináleží panství nebes a země a všeho, což mezi oběma jest? Nechť tedy vystoupí vzhůru po provazech! (11) Vojsko jakékoliv tam poraženo bude spojenců. (12) Před nimi již lháři nazvali proroky lid Noemův, a (kmen) 'Ád, a Farao, jenž kůly měl! (13) A (kmen) Tsemúd, a lid Lotův, a obyvatelé Al-Aika tito (všichni) spojenci byli; (14) všichni jen lháři zvali proroky: a trest po právu byl vykonán! (15) A nač tito zde čekají než na zavřesknutí jediné, jemuž nebude odkladu? (16) A (přece ještě) říkají: „Pane náš, urychli nám podíl náš, přede dnem súčtování!“ (17) Strp, co říkají, a pomni služebníka našeho Davida, muže silného, jenž často (kajícně k nám) obracel se: (18) jak přiměli jsme hory, aby s ním chválily nás s večerem i v zoře východu: (19) a ptactvo, jež shromažďovalo se kol něho a všechno k němu navracelo se. (20) Jak upevnili jsme království jeho a dali jsme mu moudrost a (bystré) sporů rozsuzování. (21) Zdaž došla tě zpráva o sporu oněch dvou, když přelezli zeď výklenku? (22) Když objevili se před Davidem a on lekl se jich, řekli: „Neboj se, jsme dva ve sporu, z nichž jeden učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi dle pravdy, nejsa stranickým, a uveď nás na stezku rovnou. (23) Toto jest bratr můj; měl devadesát devět ovcí, já pouze jedinou měl; i řekl mi: ‚Dej mi ji v opatrování.‘ A nyní přemohl mne ve sporu o ni.“ (24) Řekl David: „Onť bezpráví ti učinil, žádaje tě o tvoji ovci, aby připojil ji k ovcím svým. A v pravdě mnoho společníků činí si navzájem příkoří, vyjma těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, však jak malý jest (počet) těchto!“ Dovtípil se pak David, že zkoušeli jsme jej pouze tímto; i prosil za odpuštění Pána svého, a padl na kolena svá a kál se. (25) I odpustili jsme mu to, a má u nás místo blízké, a krásné přebývání. (26) Ó Davide, učinili jsme tě náměstkem svým na zemi: pročež rozsuzuj mezi lidmi dle pravdy, a nenásleduj choutek svých, neb (jinak) zavedou tě od stezky boží. Těm pak, kdož zbloudí od stezky boží, schystán jest trest přísný za to, že zapomněli na den súčtování. (27) A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoli mezi nimi jest, zbytečně. Tak mní jen ti, kdož neuvěřili: a běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm (pekelným)! (28) Zdaž postavíme ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky, na roveň těm, kteří spoušť tropí v zemi? Anebo věřící postavíme na roveň bezbožníkům? (29) Kniha, již seslali jsme ti, požehnána jest: aby přemítali o znameních jejích a pamětlivi jich byli lidé (pronikavého) rozumu. (30) A dali jsme Davidovi Šalamouna: výborný to služebník (náš), jenž rád (k nám) obracel se. (31) (Pomni), když předvedeni mu byli jednoho večera dva bujní ořové: (32) i řekl: „V pravdě miloval jsem milování statků (pozemských) nad vzpomínání na Pána svého, až (slunce) zašlo za závoj (noci). (33) Přiveďte je zpět přede mne!“ I počal utínati jim nohy a šíje. (34) Taktéž zkoušeli jsme Šalamouna, vrhnuvše na trůn jeho mrtvolu: poté (kajícně k nám) obrátil se, (35) řka: „Pane můj, odpusť mi a dej mi království, jež nebude příslušeti nikomu po mně; neb tys (štědrým) obdarovatelem.“ (36) A podrobili jsme mu vítr, aby vál dle rozkazu jeho, klidně kam on jej nařídil: (37) a zlé duchy, stavitele a potápěče; (38) jakož i jiné, připoutané k sobě řetězy. (39) „Totoť jest dar náš: obdařuj, neb odnímej, bez skládání účtů.“ (40) onť pak má u nás místo blízké a krásné přebývání. (41) A vzpomeň (též) služebníka našeho Joba, když volal k Pánu svému: „V pravdě stihl mne Satan (zlou) nemocí a mukami!“ (42) „Dupni nohou: toto jest ti k omývání chladivému a k pití.“ (43) A dali jsme mu (zpět) rodinu jeho, přidavše mu ještě jednou tolik z milosrdenství svého a jako napomenutí pro lidi (pronikavého) rozumu. (44) (Řekli jsme mu): „Vezmi v ruku svou svazek (listů palmových) a udeř jím a neporuš přísahy své.“ V pravdě Pak shledali jsme jej trpělivým; výborný to služebník, jenž často (kajícně k nám) obracel se! (45) Vzpomeň též služebníka našeho Abrahama a Isáka a Jakuba, mužů silných a prozíravých. (46) Zajisté očistili jsme je čistou (vlastností): připomínáním si obydlí (věčného). (47) Oni pak jsou u nás mezi vyvolenými a dobrými. (48) A vzpomeň Ismaele a Elisea a Dzu-l-Kifla: ti všichni byli z dobrých. (49) Totoť jest Napomenutí: zajisté pak bohabojným dáno bude přebývání krásné: (50) zahrady Edenu, s otevřenými jim branami: |
| | | أحمد محمد لبن Ahmad.M.Lbn مؤسس ومدير المنتدى
عدد المساهمات : 52644 العمر : 72
| موضوع: رد: Saad الجمعة 28 ديسمبر 2018, 11:15 pm | |
| (51) v nich spočívati budou (na pohovkách) a objednávati si ovoce hojné i pití: (52) a vedle nich budou děvy velkých očí, zrak (cudně) klopící, stejného s nimi věku. (53) „Toto jest, co slíbeno vám bylo v den súčtování.“ (54) „Zajisté, totoť jest výživa naše, jež nikdy se nevyčerpá.“ (55) Tak! Však svévolným zajisté dáno bude obývání zlé: (56) peklo, v němž péci budou se: jak hrozné to (bude) místo odpočinku! (57) Tak! Nechť okusí jej: vody vroucí a hnisu, (58) a jiných věcí druhu podobného. (59) „Tento sbor dolů zajisté vržen bude střemhlav s vámi. Nebude dáno jim přivítání, neboť pečeni budou v ohni!“ (60) Řeknou: „Naopak, vám nebude dáno přivítání! Vy předem schystali jste toto nám: a bídné jest to přebývání!“ (61) A řeknou pak: „Pane náš, těm, již schystali nám toto, rozmnož dvojnásob muka v ohni!“ (62) A řeknou: „Jak to přijde, že nevidíme mužů, jež počítali jsme mezi zlé, (63) a z nichž šprým tropili jsme si? Nebo snad, přehlédli je (naši) zrakové?“ (64) Ano, toto jest pravda: tak zajisté, hádati se budou obyvatelé ohně. (65) Rci: „Jáť pouze jsem varovatelem: a není jiného Boha, kromě Boha Jediného, Vítězného, (66) Pána nebes i země, a všeho, cožkoliv mezi nimi jest, Mocného, Odpouštějícího!“ (67) Rci: „Totoť zvěst jest velká, (68) a vy odvracíte se od ní! (69) Neměl jsem nijaké vědomosti o shromáždění nejvyšším, když spor vedli v něm, (70) však toto vnuknuto bylo mi jen proto, že varovatelem jsem zjevným; (71) když řekl Pán tvůj k andělům: ‚Jáť stvořím člověka z hlíny: (72) a až urovnám jej a vdechnu v něho z ducha svého, padněte před ním na tváře své.‘ (73) I padli na tváře své andělé, všichni vesměs, (74) vyjma Iblíse, jenž zpyšněl a stal se zatvrzelým. Řekl (Bůh): ‚Iblísi, co zabránilo ti, abys padl na tvář svou, před tím, co stvořil jsem rukama svýma? (75) Zpyšněl's, či z vyšších jsi?‘ (76) Řekl: ‚Jsem lepším jej: mne stvořil's z ohně a jej stvořil's z hlíny.‘ (77) Řekl (Bůh): ‚Vyjdi odsud: kamenován jsi (78) a nad tebou stojí zlořečení mé až do dne soudného.‘ (79) Řekl: ‚Pane můj, poshov mi, až do dne, kdy vzkříšeni budou.‘ (80) Řekl (Bůh): ‚Budiž poshověno ti, (81) až do dne doby určené.‘ (82) Řekl: ‚Při moci své (přisám), že zavedu je veškeré, (83) až na služebníky tvoje mezi nimi upřímné!‘ (84) Řekl (Bůh): ‚Při pravdě, a pravdu pronáším: (85) dojista peklo tebou a těmi naplním, již následovat budou tebe, všechněmi.‘ (86) Rci: ‚Nežádám si od vás za to odměny, aniž jsem z těch, kdož béřou na se (úkol) přílišný. (87) Tato (Kniha) pak napomenutím jest veškerenstvu: (88) a dojista zvíte zvěst její po čase!‘“ |
| | | | Saad | |
|
مواضيع مماثلة | |
|
| صلاحيات هذا المنتدى: | لاتستطيع الرد على المواضيع في هذا المنتدى
| |
| |
| |