|
| | Hud |  |
| | | كاتب الموضوع | رسالة |
|---|
أحمد محمد لبن Ahmad.M.Lbn
مؤسس ومدير المنتدى
عدد المساهمات : 52644
العمر : 72
| | موضوع: Hud الخميس 27 ديسمبر 2018, 10:21 pm | |
| Hud
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Rá. Tato Kniha, jejíž znamení byla potvrzena, pak rozdělena, přichází od Moudrého, Vševědoucího,
(2) abyste nevzývali nikoho, kromě Boha; jáť pak zajisté jsem vám od něho varovatelem a věštitelem!
(3) Abyste prosili za odpuštění Pána svého a obrátili se kajícně k němu: poskytne vám požitku krásného do určité lhůty a zahrne každého, jenž zaslouží si toho, milostí svou. Však odvrátíte-li se (od něho), bojím se pro vás trestu v den velký.
(4) K Bohu navrátíte se všichni a on nade všemi věcmi moc má.
(5) Zdaž nesnaží se (lidé) na dva záhyby složiti hrudi své, aby skryli se před ním? Však i když přikryjí se oděvem, neví Bůh nejlépe, co utajují v hrudích svých i co na venek ukazují? Onť zajisté dobře ví o tajnostech hrudí.
(6) Není tvora na zemi, jehož výživa nezávisela by od Boha: a on ví o útulku jeho i o místě uložení jeho. Vše to zapsáno jest v Knize zjevné.
(7) Onť jest to, který stvořil nebesa i zemi v šesti dnech: a trůn jeho byl před tím nad vodami: chtěl dříve vyzkoušeti vás, kdož vás nejlépe zachová se v činech svých. A když řekneš jim: „Zajisté vzkříšeni budete po smrti své“ tu říkají ti kdož neuvěřili: „Vskutku, toto jest jen kouzelnictví zjevné.“
(8) A odložíme-li trest jejich do určité doby, jistě řeknou: „Co zdržuje jej.“ Zdaž nepřijde na ně v den, kdy nebude nikoho, jenž by odvrátil jej od nich a se všech stran obklopí je to, z čehož posměšky si byli tropili?
(9) A když dáme okusiti člověku milosti své a pak odejmeme mu ji — v pravdě zoufá si a jest nevěrcem.
(10) A když dáme okusiti mu přízně své po protivenství, jímž stižen byl, jistotně řekne: „Konečně zašly zlé doby ode mne“ a ihned jest rozradován a chlubivý.
(11) Vyjma těch, kdož trpělivě vyčkávají a konají dobré skutky: těm dáno bude odpuštění a odměna velká.
(12) Možná, že ponecháš u sebe část toho, co vnuknuto ti bylo, a budeš proto stísněn v hrudi své z obavy, aby neřekli: „Nebude-li mu seslán poklad, aneb nepřijde-li s ním anděl, (neuvěříme).“ Však ty pouze varovatelem jsi a Bůh všech věcí jest opatrovníkem.
(13) Aneb řeknou-li: „Sám vymyslil jej,“ rci: „Nuže deset předveďte súr, rovných těmto, vámi vymyšlených: a zavolejte si ku pomoci, koho budete moci vedle Boha, jste-li pravdomluvnými.“
(14) Však nevyslyší-li vás, vězte, že seslán byl jedině s moudrostí Boha a že není boha, kromě Něho. Jste tedy odevzdáni do vůle jeho?
(15) Těch, kdož žádají si jen života pozemského a lákadel jeho, odměníme spravedlivě skutky jejich v něm a nebudou v tom zkráceni.
(16) To jsou ti, pro něž v životě budoucím přichystán jest pouze oheň pekelný: niveč bude co konali na světě a nicotno vše, co činili.
(17) Zdaž budou jako ti, kdož oporu hledají v jasném důkazu, od Pána svého, předčítaném jim svědkem od Boha: a před nímž přišla kniha Mojžíšova, jako vodítko a milosrdenství? Tito věří v něj: však kdožkoli ze spřeženců modloslužby nevěří v něj, nechť těší se na oheň pekelný! Nechovej tudíž nejmenší pochybnosti o něm, neboť jest pravdou od Pána tvého: však většina lidí tomu nevěří.
(18) Kdo nepravostnějším jest toho, jenž o Bohu vymyslí lež? Tito předvedeni budou před Pána svého a řeknou svědci: „Tito jsou oni, kteří lhali ohledně Pána svého.“ Zdaž nepadne zlořečení Boha na nepravostné,
(19) kteří odpuzují druhé od stezky boží a rádi by ji zkřivili a nevěří v život budoucí?
(20) Tito neznemožní (moc Boha) na zemi a nenaleznou zastánce mimo Boha. Zdvojnásoben bude trest jejich: nedovedli ani slyšeti, ani viděti.
(21) Toto jsou ti, kdož sebe samy přivedli v záhubu a (božstva), jimi vymyšlená, ztratila se jim.
(22) Není pochyby o tom, že tito na tom nejhůře budou v životě budoucím.
(23) Však ti, kdož uvěřili a konali dobré skutky a ponižovali se před Pánem svým, obývati budou v ráji a zůstávati v něm budou věčně.
(24) Tyto dva tábory jsou jako slepí a hluší (u porovnání) s vidoucími a slyšícími: zdaž budou si rovno cenny v porovnání? Což konečně neporozumíte?
(25) Kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho i řekl jim : „Zajisté jsem vám varovatelem zjevným,
(26) abyste neuctívali ničeho, kromě Boha: jáť zajisté obávám se, že trest stihne vás v den bolestný!“
(27) I řekli předáci lidu jeho, kteří neuvěřili: „Nevidíme v tobě jiného, než člověka jako my sami a vidíme, že následují tě pouze nejsprostší z (lidu) našeho, ukvapení v úsudku: a nevidíme ve vás přednosti, jež by vás stavěla výše nás. Spíše mníme, že jste prolhanci.“
(28) Řekl Noe: „Lide můj, co míníte? Mám-li pouze jasný důkaz od Pána svého, jenž obdařil mne milosrdenstvím svým a jste-li slepými vůči němu, zdaž vnutíme je vám, když vy se mu vzpíráte?
(29) Lide můj, nežádám od vás za to bohatství: odměna má jest pouze na Bohu. A nebudu odháněti od sebe těch, kdož uvěřili; ti setkají se s Pánem svým —- však vidím, že lid jste nevědomý.
(30) A lide můj, kdo pomůže mi proti Bohu, kdybych odehnal je? Což nepředložíte si to?
(31) A neříkám vám: ,Vládnu pokladnicemi Boha,‘ ani: ,Znám věci skryté, aniž říkám: ,Jsem anděl,‘ aniž říkám těm, na něž úkosem pohlížíte: ,Nepopřeje jim Bůh nijakého dobra.‘ Bůh nejlépe ví, co jest v myslích jejich: a kdybych to říkal, byl bych jedním z nepravostých.“
(32) Řekli: „Noe, dost již nahádal jsi se s námi a stále rozmnožuješ hádání s námi: nuže, konečně sešli na nás to, co nám slibuješ, jsi-li pravdomluvným.“
(33) Řekl: „Bůh zajisté sešle to na vás bude-li chtíti, a nikterak neznemožníte mu toho.
(34) Aniž prospěje vám rada má, kdybych chtěl (dobrou) dáti vám radu, však Bůh chtěl zavésti vás v blud: onť Pánem jest vaším a k němu se navrátíte.“
(35) Řeknou-li ti: „Vymyslil si jej,“ rci: „Vymyslil-li jsem si jej, má bude vina: však prost jsem podílu na tom, v čem vy se proviňujete.“
(36) A vnuknuto bylo Noemovi: „Zajisté nikdo jiný z lidu tvého neuvěří, vyjma těch, kdož již uvěřili: pročež nermuť se pro skutky jejich,
(37) nýbrž zbuduj koráb před zraky našimi a dle vnuknutí našeho a nepřimlouvej se za nepravostné, neboť oni potopeni budou.“
(38) Teda jal se budovati koráb: a pokaždé, když přední z lidu jeho šli kolem, vysmívali se mu. Řekl: „Smějte se nám jen: však i my vysmějeme se vám, jakož i vy nám se vysmíváte;
(39) a zvíte pak, na koho přijde trest, jenž potupou pokryje jej: a trest stihne jej věčný.“
(40) Až pak přišel rozkaz náš a praskla pec. Tehdy řekli jsme Noemovi: „Nalož na koráb,od každého druhu stvoření párek a rodinu svou, vyjma toho, nad nímž již dříve pronesen byl rozsudek, a ty, kdož uvěřili.“' Však pouze malý byl počet těch, kteří uvěřili s ním.
(41) I řekl: „Vstupte do korábu: ve jménu Boha nechť pluje a zakotví se. Zajisté Pán můj velký jest v odpouštění a milosrdný.“
(42) A unášel je (koráb), pluje na vlnách horám podobných: a volal Noe na syna svého, jenž byl v povzdálí: „Synu můj, pluj s námi a nezůstávej s nevěřícími.“
(43) Řekl (tento): „Uteku se na vrchol hory, jež ochrání mne před vodami.“ Řekl (Noe): „Není nikoho, jenž ochrání se dnes před rozkazem božím, vyjma toho, nad nímž smiloval se Bůh.“ Tu rozlily se mezi nimi vlny a syn jeho zůstal mezi potopenými.
(44) I bylo řečeno: „Země, vpij do sebe vodu svou a nebesa, přestaňte dštíti!“ A opadla voda a vyplněn byl rozkaz: a stanul koráb na vrchu Al-Džúdí a bylo řečeno: „Daleko odsud nechť zůstane lid nepravostný!“
(45) A zavolal Noe Pána svého a řekl: „Pane můj, zajisté syn můj byl z rodiny mé a zajisté slib tvůj pravdivý byl: ty pak nejspravedlivějším jsi ze všech soudců!“
(46) Řekl (Bůh): „Noe, vpravdě (syn tvůj) nebyl z rodiny tvé, neboť jednání to bylo nesprávné: proto netaž se mne na věci, o nichž nemáš vědění; varuji tě, abys nebyl jedním z nevědomců.“
(47) Řekl (Noe): „Pane můj, k tobě utíkám se (o prominutí), abych netázal se tě na věci, o nichž nemám vědění: a neodpustíš-li mi a nesmiluješ-li se nade mnou budu jedním ze záhubě propadlých.“
(48) Bylo mu řečeno: „Noe, sestup (s korábu) s pozdravem míru od nás a s požehnáním naším nad tebou a nad národy, jež jsou s tebou: jsou pak národové, kterým poskytneme požitku (tohoto světa) a pak zasáhne je od nás trest bolestný.
(49) Tato jest jedna ze zvěstí skrytých: zjevujeme ji tobě nyní: ani ty, ani lid tvůj nevěděli jste o ní před tím — i buď trpěliv, neboť blahý jest konec bohabojných.“
(50) A k lidu 'Ád (poslali jsme) bratra jejich HÚDA. Řekl: „Lide můj, uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho: (ty druhé) si jen vymýšlíte. |
| | | | أحمد محمد لبن Ahmad.M.Lbn
مؤسس ومدير المنتدى
عدد المساهمات : 52644
العمر : 72
| | موضوع: رد: Hud الخميس 27 ديسمبر 2018, 10:23 pm | |
| (51) Lide můj, nežádám za toto odměny od vás: odměna má jest pouze u toho, jenž stvořil mne, což toho nepochopíte?
(52) Lide můj, proste za odpuštění Pána svého: poté kajícně obraťte se k němu: sešle vám s nebe deště hojné a rozmnoží sílu vaši nad sílu vaši nynější — pročež neodvracejte se od něho jako provinilci.“
(53) Řekli: „Ó Húde, nepřinesl jsi nám jasného důkazu a my neopustíme bohů svých na (pouhé) tvoje slovo: my ti nevěříme.
(54) Řekneme ti jen, že někteří z bohů našich postihli tě zlem.“ Řekl: „Zajisté béřu za svědka Boha a vy též dosvědčte, že prost jsem vašeho uctívání bohů jiných
(55) vedle Boha: i započněte se svými úklady proti mně všichni a nemeškejte.
(56) Jáť pak spoléhám na Boha, Pána svého a Pána vašeho: není tvora, kterého neměl by v moci své: a zajisté Pán můj kráčí stezkou přímou.
(57) A odvrátíte-li se, dobře: již oznámil jsem vám to, s čím poslán jsem byl k vám: Pán můj dá jinému lidu zabrati vaše místo a nebudete moci uškoditi Bohu v nejmenším: zajisté Pán můj všech věcí jest strážcem.“
(58) A když přišel rozkaz náš, zachránili jsme Húda a ty, kdož uvěřili s ním, z milosrdenství svého: a zachránili jsme je před trestem přísným.
(59) Tento (lid) 'Ád zapíral znamení Pána svého a neposlušen byl proroků jeho a následoval výzvu všech mužů mocných a tvrdohlavých.
(60) Pročež stiženi jsou zlořečením v tomto světě a v den zmrtvýchvstání (bude jim řečeno) : „Zdaž nebyl (kmen) 'Ád, mezi nevěřícími v Pána svého? Ano, daleko zavržen budiž (kmen) 'Ád, lid Húdův!“
(61) A k lidu Tsemúd poslali jsme bratra jejich Sáliha. Řekl: „Lide můj, uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho. On vzniknouti dal vám ze země a dal vám ji k obývání: nuž proste jej za odpuštěni a po té obraťte se kajícně k němu: zajistéť Pán můj blízek jest a ochoten vyslyšeti (vás).“
(62) Řekli: „Ó Sálihu, až dosud byl's mezi námi jedním, v nějž naději jsme měli: zdaž nyní zbraňovati chceš nám, abychom vzývali to, co vzývali otcové naši. A my, zajisté v pochybnostech a nejistotě jsme ohledně toho, k čemu zveš nás.“
(63) Řekl: „Lide můj, co míníte? Mám-li jasný důkaz od Pána svého a popřál-li mi milosrdenství svého, kdo pomůže mi proti Bohu, kdybych byl ho neposlušen? Zvýšili byste tím jedině moji záhubu.
(64) Lide můj, toto jest velbloudice boží, znamením vám. Nechte ji klidně pásti se na půdě boží a neubližujte jí, jinak stiženi budete trestem blízkým.“
(65) Nicméně podřezali žíly velbloudice a řekl (Sálih): „Popřejeme vám ještě tři dny pobytu v obydlí vašich: slib tento zajisté nebude odvolán.“
(66) A když naplnil se rozkaz náš, zachránili jsme Sáliha a ty, kdež uvěřili s ním, z milosrdenství svého, od potupy onoho dne: zajisté Pán tvůj silný jest a mocný.
(67) A zachvátila nepravostné bouře mohutná a nalezeni jsou z rána v domech svých co ztuhlé mrtvoly,
(68) jako by nikdy nebyli těšili se z nich. Zdaž nebyl (kmen) Tsemúd nevěřícím v Pána svého? Ano, daleko zavržen budiž Tsemúd!
(69) A když přišli kdysi poslové naši k Ábrahamoví s radostnou zprávou, řekli: „Pokoj s tebou.“ Řekl: „Pokoj s vámi“ a nemeškaje, přinesl jim tele pečené.
(70) A vida, že ruce jejich nedotýkají se (pokrmu), nerad to viděl a pocítil strach před nimi. I řekli: „Neboj se, neboť my posláni jsme k lidu Lotovu.“
(71) A žena Abrahamova stála vedle a smála se: i oznámili jsme jí Isáka a po Isákovi, Jakuba.
(72) Řekla: „Já nešťastná, jakž porodím syna, když stařena jsem a manžel můj stařec? To zajisté byla by věc podivuhodná.“
(73) Řekli: „Divíš se snad rozkazu božímu? Milosrdenství Boha a požehnání jeho budiž s vámi, lide tohoto domu: Bůh zajisté hoden jest chvály a slávy.“
(74) Když pak rozptýlil se úděs Abrahamův, a on slyšel radostnou tuto zvěst, naléhal na nás ve prospěch lidu Lotova,
(75) neboť Abraham zajisté byl laskavý, soucitný, promíjející.
(76) „Ó Abrahame, ustaň ve svém snažení, neboť již vyšel rozkaz Pána tvého a lid onen zasáhne trest neodvratný.“
(77) A když přišli poslové naši k Lotovi, zarmoutil se nad nimi a cítil se slabým k ochraně jejich, řka: „Toto zajisté den jest těžký.“
(78) A přihnal se k němu lid jeho, neboť již od dřívějška dopouštěli se špatností a řekl (Lot): „Lide můj, tyto dcery mé vezmete-li, méně hanebno to bude pro vás: i bojte se Boha a nezneuctívejte mne v hostech mých. Což není mezi vámi jediného muže spravedlivého?“
(79) Řekli: „Však víš již, že málo jest nám po tvých dcerách: a zajisté dobře víš, co chceme.“
(80) Řekl : „Kéž bych měl dosti síly s vás, aneb kéž mohl bych se utéci k ochránci mocnému!“
(81) Řekli (tehdy cizinci): „Ó Lote, myť posly jsme Pána tvého a oni nedostanou se na tebe: i vyjdi s rodinou svou ještě této noci a nechť nikdo z vás neobrací se dozadu — pouze žena tvá tak učiní a stejný stihne ji osud, jaký stihne lid onen. Zajisté hrozba tato splní se z rána: není-liž pak jitro již blízké?“
(82) A když přišel rozkaz náš, obrátili jsme město vrchem dolů a dštili jsme na ně bez ustání kamení z hlíny vypálené, poznamenané Pánem tvým: a není podobný osud dalek od nepravostných!
(83) A k Madianským poslali jsme bratra jejich Šu'ejba. Řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, nemáte jiného Boha, kromě něho: A nezkracujte míry ani váhy: zajistéť vidím vás v blahobytu, však bojím se pro vás trestu v den vše obklopující.
(84) Lide můj, dodržujte poctivě míry a váhy a nešalte lidi o majetek jejich a nedopouštějte se nespravedlnosti na zemi skutky pohoršlivými.
(85) Cokoliv pak přebývati vám bude z milosti boží, bude nejlepším pro vás, jste-li věřícími:
(86) jáť pak zajisté nejsem nad vámi strážcem.“
(87) Řekli: „Ó Šu'ejbe, zdaž nakazují ti modlitby tvé, abychom opustili to, co uctívali bohové naši, a abychom nenakládali s majetky svými, jak sami chcemeli? Zajisté přec jseš mužem laskavým a rozšafným.“
(88) Řekl: „Lide můj, co míníte? Mám-li jasný důkaz od Pána svého, jenž obdařil mne bohatými dary svými — nechci odporovati vám v tom, co (Bůh) zbraňuje vám činiti, leda proto že chci jedině polepšení vaše, seč síly mé stačí. A důvěru svou skládám pouze v Boha: na něho spoléhám a k němu obracím se.
(89) Lide můj, nechť odpor váš vůči mně neuvalí na vás vinu pro kterou postihl by vás osud podobný onomu, jenž postihl lid Noemův, lid Húdův, lid Sálihův: aniž lid Lotův jest od vás (tak) vzdálen!
(90) Proste za odpuštění Pána svého a obraťte se kajícně k němu: zajisté Pán můj slitovný jest a láskyplný.“
(91) Řekli: „Ó Šu'ejbe, nerozumíme mnoho z toho, co pravíš, však zajisté vidíme tě, žes slabým mezi námi: a nebýti rodu tvého, byli bychom tě ukamenovali a ty bys nebyl mohl (brániti se nám).“
(92) Řekl: „Lide můj, zdaž rod můj vzácnějším jest vám Boha a Boha za záda svá bez povšimnutí chcete zahoditi? Však zajisté Pán můj obklopuje věděním svým skutky vaše.
(93) Lide můj, čiňte, cokoliv můžete, jáť taktéž učiním: zvíte pak,
(94) na koho přijde trest potupný proň a kdo lhářem jest: nuž dávejte pozor — já s vámi pozor budu dávati.“
(95) A když přišel rozkaz náš, zachránili jsme Šu'ejba a ty, kdož uvěřili s ním, z milosrdenství svého: a zachvátila nepravostné bouře mohutná a nalezeni jsou z rána co ztuhlé mrtvoly v domech svých,
(96) jako by nikdy nebyli těšili se z nich. Zdaž nebyl daleko zavržen (lid) Madianský, jakož zavržen byl (lid kmene) Tsemúd?
(97) A když poslali jsme Mojžíše se znameními svými a s mocí zjevnou k Faraonovi a předním z lidu jeho, tu následovali tito rozkaz Faraonův: však rozkaz nebyl spravedlivý.
(98) Povede lid svůj v den zmrtvýchvstání a přivede je k napajedlu ohně pekelného: a děsné bude napajedlo, kde napájeti se budou!
(99) Zlorečením stiženi jsou v tomto světě a v den zmrtvýchvstání děsné bude přispění, kterým přispěno jim bude!
(100) Totoť jsou děje měst, jež tobě vyprávíme: některá z nich dosud stojí, jiná již skosena jsou: |
| | | | أحمد محمد لبن Ahmad.M.Lbn
مؤسس ومدير المنتدى
عدد المساهمات : 52644
العمر : 72
| | موضوع: رد: Hud الخميس 27 ديسمبر 2018, 10:24 pm | |
| (101) ne my utiskli jsme je, však sebe sama utiskla a ničeho neprospěla jim božstva jejich, která uctívají vedle Boha, když přišel rozkaz Pána tvého: pouze rozmnožila zkázu jejich:
(102) Takovéto jest udeření Pána tvého, když udeřuje jím města, jež byla nepravostna: zajisté udeření jeho skličující jest a bolestné.
(103) V tomto zajisté znamení jest onomu, jenž bojí se trestu ve světě budoucím: totoť den bude, kdy veškeré shromážděno bude lidstvo: totoť den bude, jehož bude svědkem (veškerenstvo).
(104) A neodložíme den onen, nýbrž přijde ve lhůtě předem stanovené.
(105) V den příchodu jeho nepromluví nikdo, vyjma s dovolením Boha: a mezi nimi zavržení budou a blažení.
(106) Pokud se týče zavržených, uvrženi budou v oheň (pekelný): a v něm vzdychání bude a naříkání.
(107) V něm přebývati budou, dokud potrvají nebesa i země, leč by jinak chtěl Pán tvůj: zajisté Pán tvůj činí, co chce.
(108) A pokud se týče těch, již oblaženi byli, půjdou do ráje: v něm přebývati budou, pokud potrvají nebesa i země, leč by chtěl Pán tvůj přidati jim jiný dar neodejmutelný.
(109) Nebudiž nikterak v pochybnosti ohledně toho, co uctívají onino — uctívají pouze to, co uctívali otcové jejich před tím, zajisté vyplatíme jim podíl jejich, nijak nezkrácený.
(110) Dali jsme Mojžíšovi Knihu a rozešli se v mínění o ní (lidé): a kdyby nebylo předešlo slovo od Pána tvého, bylo by již dávno rozhodnuto mezi nimi: oni pak (dosud) jsou ohledně Knihy v pochybnosti váhavé.
(111) A v pravdě každého odmění jistotně Pán tvůj dle skutků jejich, neboť on dobře zpraven jest o tom, co činíte.
(112) Pročež čiň právě, jakž nakázáno ti bylo a taktéž oni, kdož uvěřili s tebou, nechť nekonají špatností, neboť Bůh zajisté dobře pozoruje skutky vaše.
(113) Nehledejte opory u těch, kdož nepravostni jsou, jinak zasáhne vás oheň pekelný a nebude vám vedle Boha zastánců a nebude vám pak pomoženo.
(114) Zachovávej modlitbu na počátku a na konci dne a při příchodu noci: zajisté dobrá konání zahánějí skutky zlé. Takové jest připomenutí pamětlivým.
(115) A buď trpěliv, neboť Bůh zajisté nedopustí, aby ztratila se odměna dobrodějných.
(116) Zdaž nebylo mezi pokoleními, která vás předešla, lidí s trochou ctnosti takových, kteří zabraňovali špatnosti na zemi — pouze málo, které jsme pak zachránili? Však nepravostní následovali výstřednosti své a stali se provinilci.
(117) A Pán tvůj nevyhlazuje měst nespravedlivě, jsou-li obyvatelé jejich lidem řádným.
(118) Kdyby byl chtěl Pán tvůj, byl by učinil lidstvo národem jediným; však nepřestanou rozcházeti se v mínění,
(119) vyjma těch, jimž popřál milosrdenství Pán tvůj. A k tomu stvořil je; i naplnilo se slovo Pána tvého: „Zajistéť naplním peklo Džinny a lidmi vesměs.“
(120) A toto vše z dějů vyslanců našich vyprávíme ti, aby utvrzeno, tím bylo srdce tvé a aby tím přišla ti pravda a napomenutí a připomenutí věřícím.
(121) A rci těm, kdož nevěří: „Jednejte podle možnosti své: my taktéž činiti budeme:
(122) a vyčkávejte: my taktéž vyčkávati budeme.“
(123) Bohu pak přináleží věci skryté nebes i země, a k němu vše navrací se: pročež uctívej jej a spoléhej naň: a Pán tvůj zajisté není lhostejným k tomu, co činíte. |
| | | | | | Hud | |
|
| | صلاحيات هذا المنتدى: | لاتستطيع الرد على المواضيع في هذا المنتدى
| |
| |
| |
