إجازة الشيخ أحمد بن محمد بن أحمد لبن بقراءة الإمام عاصم

موضوع: Aal-i-Imraan الخميس 27 ديسمبر 2018, 9:12 pm

Aal-i-Imraan
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Alif. Lám. Mím.
(2) Bůh, Není Boha kromě něho, živoucího, stálého!
(3) Onť seslal tobě Knihu v pravdě, na potvrzení toho, co zjeveno bylo dříve: onť seslal Zákon a Evangelium před tím, jakožto dobré vedení lidem a seslal Rozlišení:
(4) zajisté pro ty, kteří neuvěřili ve znamení boží, těžký připraven jest trest: Bůh pak mocný jest a pán pomsty.
(5) Před Bohem nic není skryto na zemi a na nebi:
(6) onť utváří vás v lůně matek vašich, dle libosti své. Není Boha, kromě něho, mocného, moudrého.
(7) Onť seslal ti Knihu, v níž některé verše jsou nezvratné: tyto základem jsou Knihy, druhé pak jsou přirovnáními. Ti pak, v jichž srdcích sídlí náklonnost k odchylování se, pouští se zapřirovnáními, hledajíce rozkol a ze žádosti po výkladu: však nikdo nezná vykladu zjevení kromě Boha. Ti, kdož pevného jsou vědění, dí: „Uvěřili jsme v Knihu: vše, co obsahuje, přichází od Pána našeho.“ Však nikdo není si toho pamětliv, vyjma lidí přemýšlivých a chápajících.
(8) Pane náš, nedej odchýliti se srdcím našim poté, když byl's uvedl nás na stezku pravou a obdař nás milostí svou, neb tys největším z obdarovatelů.
(9) Pane náš, ty zajisté shromáždíš lidstvo v den, o němž není pochyby. Bůh zajisté nikdy neodchýlí se od závazků svých.
(10) V pravdě, neveřícím nepomohou u Boha ani jmění, ani děti jejich pranic: za potravu sloužiti budou ohni.
(11) Taktéž i lid Faraonův a ti, kteří byli před ním, nazvali vylhanými znamení naše a Bůh pohnal je k zodpovědnosti za viny jejich: a Bůh přísný jest v trestání.
(12) Rci těm, kdož nevěří: „Budete přemoženi a shromážděni v pekle: špatné to bude místo odpočinku!“
(13) Viděli jste již znamení ve dvou vojích srazivších se: jeden, bojující na stezce boží, a druhý, sebraný z nevěřících. I zdálo se nevěřícím, že vidí vás v počtu dvojnásobném jich: Bůh přispívá pomocí svou, komu chce. V tom zajisté dobré bylo poučení lidem jasného zraku.
(14) Pěknými zdají se býti lidem zábavy se ženami a dětmi a pěknou láska k nahromaděným pokladům zlata a stříbra, ke koním vybraným a ke stádům dobytka a rolím obilným: toto vše jest tohoto světa míjivou radostí, však u Boha, tamť krásnější jest bydliště!
(15) Rci: „Mám oznámiti vám cos lepšího nad vše toto, připraveného pro bohabojné u Pána jejich? Zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně: a ženy bez poskvrny a zalíbení Boha.“ A Bůh sleduje pohledem služebníky své,
(16) kteří říkají: „Pane náš, zajisté uvěřili jsme: odpusť nám viny naše a zbav nás trestu ohně,“
(17) trpělivé, pravdomluvné, ponížené, štědré a za odpuštění prosící při každém úsvitu ranním.
(18) Bůh sám jest svědkem, že není Boha, kromě něho: a andělé i lidé důkladného vědění a přímé poctivosti, prohlašují: „Není Boha, kromě něho mocného, moudrého!“
(19) Pravým náboženstvím u Boha jest Islám: ti, jimž dána byla Kniha, počali rozcházeti se v názorech teprve poté, když přišlo jim vědění, ze vzájemné žárlivosti. Kdožkoli pak neuvěří ve znamení boží, shledá, že Bůh zajisté rychlým jest v účtování.
(20) A budou-li příti se s tebou, rci: „Odevzdal jsem se do vůle boží a rovněž ti, kdož následují mne.“ Rci těm, kteří obdrželi Knihu i lidu obecnému „Zdaž odevzdáváte se do vůle boží?“ Učiní-li tak, vedeni budou stezkou pravou, však odvrátí-li se k tobě zády — (dobře): tvým posláním jest jen hlásání pravdy. A Bůh dobře pozoruje služebníky své!
(21) Však těm, kdož nevěří ve znamení boží a bezprávně ubíjejí proroky, a ubíjejí ty, kdož nabádají ke spravedlivosti, oznamuj trest bolestný.
(22) Konání jejich bezvýsledna budou ve světě tomto i budoucím a nebudou míti zastánců.
(23) Zdaž nevzpomínáš těch, kterým dána byla část Knihy, když zavoláni byli ke Knize boží, aby dle ní souzeno bylo mezi nimi? Tehdy odvrátila se část jich a vzdálila se.
(24) To proto, že řekli: „Nedotkne se nás oheň, vyjma určitého počtu dní.“ Jich vlastní výmysly zavedly je ve víře jejich.
(25) A jak bude tomu, až shromáždíme vás v den, o němž není pochyby: kdy každá duše odměněna bude po zásluze své a nikdo nebude zkrácen?
(26) Rci: „Velký Bože, tys pánem vší moci: dáváš moc, komu chceš a béřeš moc, komu chceš; povyšuješ, koho chceš a ponižuješ, koho chceš: v ruce tvé jest dobro, neboť tys všemocný.
(27) Dáváš noci přecházeti v den a dáváš dnu přecházeti v noc: a přivádíš živoucí k smrti a k životu přivádíš mrtvé, a obdařuješ živobytím, koho chceš beze všeho počtu.“
(28) Nechť nebéřou si věřící za přátele nevěřící spíše, než věřící: kdožkoli tak učiní, těm nelze ničeho očekávati od Boha, vyjma tehdy, kdybyste se měli něčeho od nich obávati. Bůh sám varuje vás, abyste se ho báli, neboť k němu vede cesta návratu.
(29) Rci: „Tajíte-li co v prsou svých, anebo přiznáváte, Bůh ví o všem. Bůh zajisté ví o všem, co na nebi jest i na zemi: a Bůh jest všemocný.“
(30) V ten den každá duše shledá před sebou, což dobrého byla vykonala a co zlého: a přáti si bude, aby velká vzdálenost dělila ji od zlých skutků jejích. Bůh sám varuje vás, abyste se ho báli a Bůh jest laskavým ke služebníkům svým.
(31) Rci: „Milujete-li Boha, následujte mne: zamiluje si vás Bůh a odpustí vám viny vaše, a Bůh velkým jest v odpouštění, slitovným.“
(32) Rci: „Buďte poslušni Boha a proroka jeho: však odvrátíte-li se — zajisté nemiluje Bůh nevěřících.“
(33) Bůh vyvolil nade všechny ostatní v světě Adama a Noema a rod Abrahamův a ROD `IMRÁNŮV:
(34) pokolení tato vyšla jedna z druhých. A Bůh všechno slyší a ví.
(35) Vzpomeň, když řekla manželka `Imránova: „Pane můj, zaslibuji ti plod lůna svého úplně k službě tvé a přijmiž jej ode mne, neboť ty zajisté vše slyšíš a víš.“
(36) A když porodila, řekla : „Pane můj, porodila jsem děvče“ — a Bůh zajisté nejlépe věděl, co porodila: hoch není jako děvče — „a nazvala jsem ji Marie: a svěřuji ji, jakož i pokolení její, ochraně tvé před ďáblem kamenovaným.“
(37) A přijmul Pán laskavě slib její a dal vzrůsti děcku krásným vzrůstem. A pečoval Zachariáš o dítě: a kdykoliv vešel k Marii ve svatyni, nalezl vedle ní potravu její. I řekl: „Marie, odkud dostáváš toto.“ Řekla: „Totoť přichází od Boha, neboť Bůh obdařuje živobytím koho chce, bez všeho počtu.“
(38) Tu jal Zachariáš modliti se, řka: „Pane můj, popřej mi dobrého potomstva z milosti své: ty zajisté rád vyslyšíš prosby modlících se:“
(39) A zavolali naň andělé, když stál takto ve svatyni, modle se: „Bůh zvěstuje ti narození Jana, jenž potvrzovatelem bude slova božího a velkým a ctnostným prorokem spravedlivým.“
(40) Řekl: „Pane můj, jakž dostane se mi syna, když dostihlo mne stáří žena má neplodna jest?“ Řekl anděl: „Takovým způsobem učiní Bůh, co chce.“
(41) Řekl: „Pane můj, učiň mi znamení.“ Řekl anděl: „Znamením tvým bude, že nebudeš po tři dny mluviti k lidu, vyjma posunky: a silně vzývej Pána svého a chval jej z večera i z rána.“
(42) A (vzpomeň), když řekli andělé Marii: „Marie, Bůh vyvolil a očistil tě a vyvolil tě mezi všemi ženami světů.
(43) Marie, budiž zbožnou vůči Pánu svému a padej na tvář svou a klekej s klekajícími.“
(44) Tyto jsou zvěsti pro tebe ze světa skrytého: tobě zjevujeme je, neboť tys nebyl mezi nimi, když vrhali losy stvoly rákosí o to, kdo má býti pěstounem Mariiným, aniž byla mezi nimi, když se o to hádali.
(45) A (vzpomeň), když řekli andělé Marii: „Marie, Bůh zvěstuje ti slovo své a jméno jeho bude Mesiáš, Ježíš, syn Mariin, a bude slavným ve světě tomto i v budoucím a jedním z blízkých Bohu.
(46) A on mluviti bude k lidem, jak v kolébce, tak i když bude dospělým, a bude jedním ze spravedlivých.“
(47) Řekla: „Jak budu míti syna, když nedotekl se mne muž.“ Řekl anděl: „Takovýmto způsobem Bůh tvoří, co chce: určí-li, co má se státi, řekne jen: ‚Staň se,‘ a stane se.
(48) A naučí jej Knize a moudrosti, Zákonu Mojžíšovu a Evangeliu.
(49) A bude prorokem poslaným k synům Israele. Řekne: ‚Zajisté přišel jsem k vám se znamením od Pána vašeho: z hlíny utvořím vám podobu ptáka a dechnu na ni a stane se živým ptákem z dopuštění božího. A uzdravovati budu slepé a malomocné, a křísiti budu mrtvé z dopuštění božího: a řeknu vám, co jíte a co skrýváte v domech svých. V tom všem zajisté budou vám znamení, jste-li věřícími.
(50) Přišel jsem, aby potvrzeno bylo, což psáno jest v Zákoně seslaném přede mnou a abych dovolil vám něco z toho, co dříve zapovězeno bylo vám: a přišel jsem k vám se znamením od Pána vašeho; pročež bojte se Boha a buďte poslušni.

موضوع: رد: Aal-i-Imraan الخميس 27 ديسمبر 2018, 9:14 pm

(51) V pravdě, Bůh jest Pánem mým a Pánem vaším: pročež služte mu. Totoť jest stezka přímá.‘“
(52) A když Ježíš pocítil nevíru jejich, řekl: „Kdož pomocníky mými budou ve vedení lidí k Bohu?“ Řekli učedníci jeho: „My budeme pomocníky Boha: uvěřili jsme v Boha a ty dosvědč, že do vůle jeho jsme odevzdáni.
(53) Pane náš, uvěřili jsme v to, co seslal jsi a následujeme proroka: a zapiš nás mezi ty, kdož to dosvědčují.“
(54) Kladli mu pak léčky a Bůh kladl jim léčky, neboť Bůh nejobratnějším jest v kladení léček.
(55) A (vzpomeň), když řekl Bůh: „Ježíši, způsobím, abys na pohled zemřel: pak vezmu tě k sobě na výsosti a zbavím tě zodpovědnosti za nevěřící. Ty pak, kteří tě následují povýším nad nevěřící až do dne zmrtvýchvstání. Pak učiním, že ke mně se navrátíte a rozsoudím mezi vámi o tom, v čem jste se rozcházeli.
(56) Ty pak, kdož neuvěřili, trestati budu trestem přísným na světě tomto i v budoucím a nebude jim zastánců.
(57) Těm pak, kdož uvěřili a konali dobré skutky, dána bude odměna jejich: a Bůh nemiluje nepravostných.
(58) Taková jsou znamení, jež vnukáme ti, a napomenutí moudré.“
(59) Zajisté Ježíš jest u Boha podobným Adamovi. Bůh stvořil jej z prachu a řekl mu pak: „Stan se,“ a stal se.
(60) Pravda tato přichází od Pána tvého: nebudiž tedy z pochybovačných.
(61) Těm, kdož hádati se budou s tebou o tom poté, když přislo ti vědění, rci: „Pojďte, zavolejme syny naše a syny vaše, ženy naše a ženy vaše, nás i vás. Pak volati budeme k Bohu a svolávati zlořečení jeho na hlavy lhářů.“
(62) Vyprávění toto jest skutečnou pravdou a není jiného Boha, kromě Boha: a Bůh zajisté mocný jest a moudrý.
(63) Však odvrátí-li se, dobře: Bůh zajisté zná zle činící.
(64) Rci: „Vy, kdož obdrželi jste Knihu: pojďte, promluvme spolu spravedlivé slovo, totiž: že nebudeme sloužiti, vyjma Bohu, že nebudeme dávati mu společníků nijakého druhu a že nikdo z nás nebude bráti si jiných pánů vedle Boha.“ Však odvrátí-li se, rci: „Dosvědčte sami, že my jsme odevzdáni do vůle boží.“
(65) Vy, kdož obdrželi jste Knihu: proč přete se ohledně Abrahama, když Zákon a Evangelium seslány byly teprve po něm? Což nechápete?
(66) Hle, zde hádáte se o věci, o kterých něco víte: ale proč hádáte se ohledně věcí, o kterých nevíte ničeho? Bůh ví, však vy nevíte!
(67) Abraham nebyl ani Židem, ani křesťanem, nýbrž byl pevný ve víre a odevzdán do vůle boží: a nebyl z těch, kteří klaní se mnoha bohům.
(68) Nejblíže k Abrahamovi jsou zajisté ti, kteří následují jeho příkladu: a tak činí prorok a ti, kteří uvěřili. Búh zajisté zastáncem jest věřících.
(69) Někteří z těch, kdož obdrželi Knihu, rádi by vás zavedli s pravé cesty: však zavádějí pouze sebe samy, aniž by toho pozorovali.
(70) Vy, kteří obdrželi jste Knihu: proč nevěříte ve znamení boží, jichž sami byli jste svědky?
(71) Vy, kteří obdrželi jste Knihu: proč odíváte pravdu lží a proč vědomé tajíte pravdu?
(72) Někteří z lidu, obdrževšího Knihu, řekli: „Věřte v to, co sesláno bylo věřícím na počátku dne a zapřete to s večerem: takovým způsobem odpadnou snad od víry své.
(73) A věřte pouze těm, kteří následují víru vaši.“ Rci: „Zajisté pravé vedení jest jedině vedení boží: totiž, aby druhým dáno bylo totéž, co dáno bylo vám.“ Či budou hádati se s vámi před Pánem vaším? Rci: „Milost jest v rukou božích; obdařuje jí, koho chce. A Bůh nesmírný jest v obdarování svém, vševědoucí.
(74) Zvlášť vyznamenává milosrdenstvím svým toho, koho chce: a Bůh vládne milostí nezměrnou.“
(75) Jsou někteří mezi těmi, kdož obdrželi Knihu, jimž svěřís-li qintár, vrátí ti jej: a jsou někteří mezi nimi, jimž svěříš-li denár, nevrátí ti ničeho, leda že bys nad nimi úporně stál. To proto, že řekli: „Nejsme vázáni k dodržení slova lidu obecnému“ a tím vědomě prohlašují o Bohu lživé tvrzení.
(76) Naopak, kdo plní závazky své a bojí se Boha, sezná, že Bůh miluje bohabojné.
(77) Ti, kteří za smlouvu svou s Bohem a přísahy své kupují věc ceny nepatrné, těm nebude údělu ve světě budoucím a nepromluví k nim Bůh, aniž shlédne na ně v den zmrtvýchvstání a dá jim odpuštění: trest bolestný je očekává.
(78) Jsou někteří mezi nimi, kdož překrucují jazyky svými Knihu, abyste domnívali se, že to, co říkají, jest z Knihy: však není to vzato z Knihy. A říkají, že jest to od Boha, ale není to od Boha: tak říkají o Bohu lež a to vědomě.
(79) Nepřístojí muži, kterému dána byla Kniha a soudnost a dar prorocký, aby říkal lidem: „Buďte služebníky mými vedle Boha.“ nýbrž spíše: „Buďte služebníky Boha, ježto znáte Knihu a ježto jste v ní poučeni.“
(80) Bůh neporoučí vám, abyste vzali si anděly a proroky za pány. Jakž mohl by nakazovatt vám, abyste stali se nevěřícími poté, když odevzdali jste se do vůle jeho?
(81) A když učinil Bůh smlouvu s proroky, řekl: „Totoť jest Kniha a moudrost, které vám dávám. Přijde pak prorok k vám, aby potvrdil Knihu před ním vám seslanou. Uvěřte jistě v něho a jiste mu pomáhejte.“ Řekl pak: „Jste rozhodnuti a přijímáte smlouvu za těchto podmínek?“ Řekli: „Jsme rozhodnuti.“ Řekl: „Buďtež tedy svědky toho a já též jsem s vámi jedním ze svědků.
(82) A kdožkoli poté odvrátí se, bude jedním z nepravostných.“
(83) Chtějí žádati si jiného náboženství, když do vůle boží odevzdalo se vše, což na nebi jest i na zemi, dobrovolně i nedobrovolně, a k němu se navrátí?
(84) Rci: „Uvěřili jsme v Boha a v to, co sesláno bylo nám a co sesláno bylo Abrahamovi, Ismaelovi, Isákovi a Jakubovi a kmenům: a co dáno bylo Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům Pánem jejich; a nečiníme rozdílu mezi nimi a do vůle boží jsme odevzdáni.“
(85) A kdo žádá si jiného náboženství na místě Islámu, toto nebude přijato od něho a ve světě budoucím bude mezi těmi, kdož špatně pochodí.
(86) Jak vésti může Bůh stezkou pravou lid, jenž poté, když byl uvěřil a dosvědčil pravdivost prorokovu a poté, když došly ho jasné důkazy toho, stal se nevěřícím? Zajisté Bůh nevede stezkou pravou nepravostné.
(87) Těchto odměnou bude zlořečení Boha a andělů a lidstva veškerého.
(88) To zůstane nad nimi věčně a nebude polehčeno jim v trestu jejich a zrak Boha nespočine na nich nikdy.
(89) Vyjma těch, kteří poté kajícně obrátí se a polepší se: neb Bůh zajisté velký jest v odpuštění, slitovný.
(90) Ti pak, kdož vrátili se k nevíře potom, když byli uvěřili a ještě více utvrdili se v nevíře své: pokání jejich nikdy nebude přijmuto. Tito zůstaveni budou bludu svém.
(91) Od těch pak, kdož neuvěřili a zemřeli v nevíře své, nebude přijmuto výkupným ani tolik zlata, co by obsáhla země: údělem těchto budou muka bolestná a nebudou míti zastánců.
(92) Nedosáhnete ctnosti dříve, dokud nebude rozdávati z toho, co vám nejmilelším: a cožkoliv dáte, zajisté Bůh o tom ví.
(93) Všechna potrava dovolena byla synům Israele, vyjma té, kterou Israel sám sobě byl zapověděl před tím, než seslán byl mu Zákon. Rci: „Přineste tedy Zákon a čtěte z něho, jste-li pravdomluvní.“
(94) Kdožkoli poté vymyslí si lež o Bohu tenť jest z nepravostných.
(95) Rci: „Bůh jest pravdomluvný: pročež následujte víru Abrahama, muže pravé víry, jenž nepatřil k těm, již slouží mnoha bohům.
(96) Prvním chrámem, jenž založen byl pro lidstvo, jest zajisté onen v Bekce: chrám požehnaný, jenž vedením jest veškerenstvu.
(97) V něm jasná jsou znamení: v něm místo jest Abrahamovo: a kdož vstoupí tam, jest bezpečen. A povinností lidstva k Bohu jest pouť do chrámu tohoto, komukoliv lze ji vykonati. Pokud se týče těch, kdež neuvěřili — v pravdě Bůh jest tak bohat, že obejíti se může bez stvoření veškerého.
(98) Rci: „Vy, kteříž obdrželi jste Knihu, proč zapíráte znamení božích Bůh zajisté jest svědkem toho, co konáte.“
(99) Rci: „Vy, kteříž obdrželi jste Knihu, proč odpuzujete věřící od stezky boží? Rádi byste křivou ji učinili ač doznati musíte, že jest pravá: a Bůh zajisté není lhostejným k tomu, co konáte.“
(100) Vy, kteří jste uvěřili: budete-li poslouchati poté, když jste byli uveřili, některé z těch, kdož obdrželi Knihu, tito způsobí, že stanete se nevěrícími.

موضوع: رد: Aal-i-Imraan الخميس 27 ديسمبر 2018, 9:15 pm

(101) Však jak můžete státi se (zas) nevěřícími, kdyz předříkávána jsou vám znamení boží a prorok boží jest mezi vámi? Ten, kdo pevně přidržuje se Boha, veden jest ke stezce přímé.
(102) Vy, kteří jste uvěřili, bojte se Boha pravou bázní a neumírejte jinak, než odevzdáni do vůle boží.
(103) A přidržujte se pevně provazu Boha všichni a neodtrhujte se od něho nikdy: a připomínejte si milosrdenství prokázané vám Bohem, jak spojil opětně srdce vaše, když byli jste si nepřáteli a z milosti jeho stali jste se opět bratry: byli jste na pokraji propasti ohnivé a on odtáhl vás od ní. Takovým způsobem objasňuje vám Bůh znamení svá, abyste dobře byli vedeni.
(104) A aby stal se z vás národ, volající druhé k dobru, nakazující skutky spravedlivé a zabraňující skutkům špatným. Takovému národu zajisté dobře se povede.
(105) A nebuďte jako ti, kdož rozpadli se a dali se do hádek poté, když byla jim přišla jasná znamení: těmto trest velký jest přichystán,
(106) v onen den, kdy zbělejí některé tváře a některé zčernají. Těm, jichž obličeje byly zčernaly, řekne Bůh: „Vy tedy stali jste se neveřícími poté, když jste byli uvěřili? Okuste nyní trestu za nevíru svou!“
(107) Však ti, jichž tváře byly zbělely, obklopeni budou milosrdenstvím Boha a v něm přebývati budou věčně.
(108) Taková jsou znamení Boha: předříkáváme ti je v pravdě, a Bůh zajisté nechce utiskovati lidstvo.
(109) Bohu přináleží vše, co na nebi jest i na zemi a k Bohu navracují se všechny věci.
(110) Jste nejlepším národem, jenž kdy povstal mezi lidstvem: nakazujete skutky spravedlivé a zabraňujete skutkům zlým, a věříte v Boha: a kdyby ti, kterí obdrželi Knihu, byli uvěřili, bylo by to bývalo lepším pro ně. Někteří z nich jsou věřící, ale většina jich jest špatna.
(111) Uškodí vám pouze nepatrně a budou-li bojovati s vámi, brzy ukáží vám záda svá; a pak nebude jim pomocníků.
(112) Pohanou zasaženi budou, kdekoliv se zastaví, nebudou-li hledati spojení s Bohem a spojení s lidmi. A přivodili na se hněv boží a zasaženi jsou chudobou, to proto, že neuvěřili ve znamení boží a ubíjeli proroky bezprávně, proto, že neposlušni byli a páchali nepravosti.
(113) Nejsou stejnými všichni mezi těmi, kteří obdrželi Knihu: jsou mezi nimi lidé přímí, již opakují znamení boží po celé noci a klaní se Bohu.
(114) Věří v Boha a v den poslední a nakazují skutky spravedlivé a zabraňují skutkům zlým a předhánejí se v konání dobrých skutků: tito zajisté jsou ze spravedlivých.
(115) A cokoli dobrého učiníte, odměna za to nebude vám zapřena: a Bůh dobře zná ty, kdož bojí se ho.
(116) Těm pak, kdož nevěří, neprospějí pranic majetky a děti jejich proti Bohu: úděIem jejich bude oheň a v něm přebývati budou věčně.
(117) To, co rozdávají oni almužnou v tomto životě pozemském, podobno jest ledovému větru, jenž zasáhl a zničil role těch, kteří nespravedlivi byli vůči sobě, samým: Bůh nečiní jim útisku, však oni sami sobě škodí.
(118) Vy, kteří jste uvěřili, nevcházejte v důvěrné styky, vyjma mezi sebou: nevěřící jistě by vás pokazili, neboť žádají si zkázy vaší. Zášť zjevnou stala se již v ústech jejich, však daleko horším jest to, co skrývají nitra jejich. Důkazy, toho ukázali jsme vám již jasně, dovedete-li chápati.
(119) Hle, vy jste ti, kdož milují je, však oni nemilují vás: vy věříte v Knihu celou a oni, když potkají vás, praví: „Uvěřih jsme,“ ale jen co poodejdou stranou, zlostí hryzou si prsty. Rci: „Zemřete ve vzteku svém: Bůh zajisté ví, co skrýváte v hlubinách srdcí svých.“
(120) Potká-li vás co dobrého, hněvají se: a potká-li vás co zlého, mají radost z toho. Však budete-li trpěliv a budete-li báti se Boha, neuškodí vám v nejmenším vychytralost jejich: neboť Bůh dobře zpraven jest o Konání jejich.
(121) A (vzpomeň), když vyšel's z domu svého zrána abys připravil pro věřící pole k bitvě: a Bůh slyšel a věděl o všem.
(122) Když dva oddíly vaše byly plny obav a počaly ztráceti mysl: a Bůh postavil se na ochranu obou z nich. V ochranu Boha tedy nechť poroučí se věřící.
(123) Bůh pomohl vám již v boji u Bedru, kdež byli jste slabšími: protož bojte se Boha, abyste mu byli vděčnými.
(124) Tehdy řekl jsi věřícím: „Zdaž nedostačí vám, když rozmnoží Pán váš vojsko vaše o tři tisíce andělů, sestoupivších s nebe?
(125) Zajisté: však vytrváte-li a budete báti se Boha, tu když nepřítel prudce udeří na vás, pošle vám Bůh na pomoc pět tisíc andělů vybraných.“
(126) Toto učinil vám Bůh pouze radostnou zvěstí, aby tak upokojena byla srdce vaše: a vítězství přichází jedině od Boha, Mocného, Moudrého,
(127) aby posekáni byli do jednoho nevěřící, aneb povaleni a převráceni v pádu a porážce úplné.
(128) Netýká se tebe, přijmuto-li bude pokání jejich, aneb potrestáni-li budou Bohem: neboť oni v pravdě jsou nepravostni.
(129) Bohu přináleží, cožkoliv na nebi jest i na zemi: odpouští, komu chce a tresce, koho chce: a Bůh velký jest v odpouštění, slitovný.
(130) Vy, kteří jste uvěřili: neživte se lichvou, zdvojnásobujíce neustále půjčky, ale hojte se Boha, aby dobře vedlo se vám.
(131) A bojte se ohně, jenž přichystán jest nevěřícím,
(132) a poslušni buďte Boha a proroka jeho, abyste nalezli slitování.
(133) A spěšte o překot, abyste dosáhli odpuštění Pána svého a ráje, jenž rozsahem stejný jest jako nebe i země a jenž přichystán jest bohahojným,
(134) kteří rozdávají almužnu v dobách dobrých i zlých, přemáhají hněv svůj a odpouštějí druhým, Bůh zajisté miluje ty, kdož dobře činí.
(135) Kteří když byli dopustili se špatnosti neb něčeho zlého vůči sobě samým, vzpomenou na Boha a prosí jej za odpuštění hříchů svých — a kdož jiný odpouštěti může hříchy kromě Boha? — a nesetrvávají v tom, co byli učinili, když vědí, že jest to hříšno.
(136) Odměnou těchto bude odpuštění Pána jejich a zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž přebývati budou věčně. Jak krásná jest odměna těch, kteří konají dobro!
(137) Již před vámi učiněny byly výstražné příklady. Projděte zemí a vizte, jaký konec vzali ti, kteří nazývali proroky lháři!
(138) Totoť jasné jest prohlášení lidstvu a vedení i napomenutí bohahojným.
(139) Neztrácejte mysli, aniž se rmuťte, neboť vy dostanete se na vrch, budete-li věřícími.
(140) Utrpíte-li poranění, pomněte, že stejná zranění utrpěli lidé před tím: podobným dnům úspěchu či neúspěchu dáváme střídati se mezi lidmi, aby tak seznal Bůh ty, kdož uvěřili mezi vámi a mučedníky si vybral mezi vámi: a Bůh nemiluje nepravostných.
(141) A aby Bůh vzal na zkoušku ty, kteří uvěřili a zahladil nevěřící.
(142) Zdaž domnívali jste se, že vstoupíte do ráje dříve, než zví Bůh, kdo zdatnými byli v boji a než sezná, kdo byli vytrvalými?
(143) Vždyť přáli jste si smrti dříve, než setkali jste se s ní tváří v tvář: nuže, viděli jste ji a na své vlastní oči — a ted váháte!
(144) Mohammed jest pouze prorok a před ním již byli proroci: a kdyby zemřel, aneb byl zabit, odvrátili byste se od pravé víry? Ten, kdo odvrátí se, neuškodí Bohu v nejmenším: a Bůh odměňuje ty, kteří jsou mu vděčni.
(145) Nikdo nezemře, vyjma z dovelení božího, podle knihy, jež určuje přesně lhůtu života. Kdožkoli žádá si odměny v tomto světě, bude mu dána: kdožkoli pak žádá si odměny ve světě budoucím, dáme mu ji: a Bůh odměňuje ty, kteří jsou mu vděčni.
(146) Jak mnohý prorok bojoval s odpůrci, s nimiž byly zástupy četné, však nedali se zastrašiti jakýmkoli protivenstvím, potkavším je v boji na stezce boží, aniž ochabli či zbaběle poddali se. A Bůh miluje ty, kdož pevně vytrvávají.
(147) Říkali jen: „Pane náš, odpusť nám viny naše a pochybení v poslání našem: a upevni kroky naše a popřej nám vítězství nad lidem nevěřícím.“
(148) A Bůh dal jim odměnu v tomto světě a krásnou odměnu ve světě budoucím. A Bůh miluje ty, kdož dobře činí.
(149) Vy, kteří jste uvěřili, poslechnete-li nevěřící, přemluví vás k návratu do bludů vašich a upadnete, ztrativše všechno.
(150) Ale za to Bůh jest ochranitelem vaším a on zajisté nejlepším jest ze všech ochránců.

موضوع: رد: Aal-i-Imraan الخميس 27 ديسمبر 2018, 9:16 pm

(151) Vrhneme hrůzu v srdce nevěřících za to, že Bohu dávali společníky v božství, aniž by byli obdrželi k tomu splnomocnění s hůry: přebýváním jejich bude oheň a jak hrozné bude bydliště nepravostných!
(152) Bůh splnil vám již slib svůj, když z dopuštění jeho porazili jste je, dokud neztratili jste odvahu a neopřeli jste se rozkazu a byli jste neposlušnými poté, když byl ukázal vám prorok to, po čem jste toužili. Někteří z vás žádali si odměny pozemské, někteří pak žádali si odměny v životě budoucím: Bůh obrátil vás na útěk před nepřítelem, aby vás zkoušel, však nyní již odpustil vám, neboť Bůh jest nejvýš milostiv vůči věřícím.
(153) Když prchali jste a nedbali na nikoho a prorok volal vás v zadu k boji: Bůh odplatil vám utrpením za utrpením, abyste nermoutili se pro kořist, jež vám byla ušla, aniž pro nehody, potkavší vás. A Bůh dobře zpraven jest o tom, co konáte.
(154) Po utrpeních pak seslal vám Bůh bezpečí a dřímota padla na část vás. Druhá část, ponuknuta vlastními náruživostmi, zabrala se v myšlenky nespravedlivé a pošetilé o Bohu, řkouc: „K čemu jest nám to všechno platno?“ Rci: „Všechno v naší věci záleží od Boha.“ Tajili pak v nitrech svých, co nechtěli ti doznati, řkouce: „Kdyby nám tato věc byla k čemu platna, nikdo z nás nebyl by býval zde zabit.“ Kdybyste byli zůstali v domech svých, ti, kterým určeno bylo, aby byli zabiti, byli by vyšli ven, aby uložili se na stejném lůžku, na němž nyní odpočívají; aby Bůh vyzkoušel tajnosti niter vašich a odhalil to, co tajíte v srdcích svých, neboť Bůh dobře ví o tom, co skryto jest v nitru lidí.
(155) Ti z vás, kteří dali se na útěk v den sražení se obou vojů, svedeni byli Satanem za trest za nějaké poklesky své: však nyní již odpustil jim Bůh, neboť Bůh zajisté velký jest v odpouštění, slitovný.
(156) Vy, kteří jste uvěřili, nebuďte jako nevěřící, již říkají o bratřích svých, kteří vydali se na cesty po světě, aneb vyšli do války: „Kdyby s námi byli zůstali, nebyli by bývali zemřeli, nebo nebyli by bývali zabiti.“ Bůh chtěl, aby zarmoucena tím byla srdce jejich. Bůh dává život a přivodí smrt: a Bůh pozoruje skutky vaše.
(157) A budete-li zabiti, aneb zemřete-li na stezce boží, pak zajisté odpuštění Boha a milosrdenství jeho lepší jest všech statků, jež shromažďujete.
(158) Ať již zemřete, anebo jste zabiti, zajisté u Boha budete shromážděni.
(159) O milosrdenství božím mluvil's k nim měkkou řečí, a kdybys byl býval přísným a tvrdého srdce, byli by se bývali odtrhli od tebe. Tudíž odpouštěj jim a pros za odpuštění pro ně a raď jim v záležitostech války, a když jsi byl k něčemu se rozhodl, spoléhej na Boha, neboť Bůh miluje ty, kteří naň, spoléhají.
(160) Pomáhati-li vám bude Bůh, nikdo nezvítězí nad vámi, však opustí-li vás, kdo bude pomocníkem vaším poté? Pročež na Boha necht spoléhají věřící,
(161) Nebude to prorok, jenž ošidí vás: však ten, jenž bude šiditi, objeví se s tím, oč ošidil, v den zmrtvýchvstání. Pak odměněna bude každá duše po zásluze své a nikdo nebude zkrácen.
(162) Zdaž ten, kdo jednal podle vůle boží, bude roveň tomu, jenž přivedl na se hněv boží a jehož bydlištěm bude peklo? Zlá bude jeho cesta!
(163) Různé stupně odměny budou u Boha jim dány: a Bůh dobře pozoruje skutky jejich.
(164) Laskavým byl jistě Bůh k věřícím, vzbudiv jim proroka z jejich středu, aby předčítal jim znamení jeho a očišťoval je od hříchů jejich a učil je Knize a moudrosti: ač před tím byli ve zjevném bludu.
(165) A když postihlo vás neštěstí, jemuž podobného dali jste před tím vy dvojnásob pocítiti, řekli jste: „Čím to přijde?“ Rci: „Od vás samých.“ Bůh zajisté jest všemocný.
(166) To, co postihlo vás v den srážky dvou vojů, postihlo vás z dopuštění božího, aby Bůh dobře seznal, kdo jest věřícím,
(167) a aby seznal, kdo jest pokrytcem. Neb když řečeno jim bylo: „Pojďte a bojujte na stezce boží a odrazte nepřítele,“ řekli: „Kdy bychom vyznali se ve válčení, následovali bychom vás.“ V den onen mnozí z nich blíže byli k nevíře než k víře, neb ústa jejich mluvila, co nebylo v srdcích jejich: však Bůh dobře ví, co skrývají.
(168) Ti, kdož říkali o bratřích svých, sedíce doma: „Kdyby nás byli poslechli, nebyli by bývali zabiti.“ Rci: „Nuže tedy, ochraňte se před smrtí, mluvíte-li pravdu.“
(169) Nepovažujte ty, kteří ubiti byli na stezce boží, za mrtvé. Nikoliv, oni žijí u Pána svého, dobře jsouce zaopatřeni.
(170) Radujíce se z toho, co Bůh dal jim v štědrosti své a naplněni radostí, že těm, kdož následují ve šlépějích jejich, však dosud jich nedostihli, nebude třeba báti, aniž rmoutiti se.
(171) Naplněni radostí nad dobrodiním Boha a štědrostí jeho: neboť Bůh zajisté nepřipustí, aby ztratila se odměna věřících.
(172) Těch, kdož poslušni byli Boha a proroka poté, když postiženi byli neštěstím, činili dobro a báli se Boha, velká bude odměna.
(173) Těch, jimž řekli lidé: „Lid shromažďuje se proti vám, bojte se ho“ a jichž víra tím romnožena byla a řekli: „Bůh dostačí nám: onť nejlepším jest ochráncem.“
(174) I vrátili se zahrnuti přízní a štědrostí Boha a nic zlého se jim nepřihodilo: a následovali to, co schvaluje Bůh. Bůh pak velký jest v štědrosti své.
(175) Satan často straší stoupence své: však nebojte se jich, nýbrž mne bojte se, jste-li věřícími.
(176) Nermuť se pro ty, kteří předhánějí se ve spěchu k nevíře: tito zajisté v nejmenším neuškodí Bohu, Bůh žádá si, aby neměli od něho podílu v životě budoucím a velký trest bude jim údělem.
(177) Ti, kteří koupili nevíru za víru, zajisté v nejmenším neuškodí Bohu a bolestný trest bude jim údělem.
(178) Nechť nedomnívají se nevěřící, že ve prospěch jest jim dlouhý věk, kterého jim popřáváme, nýbrž popřáváme jim dlouhého věku jen proto, aby rozmnoženy byly zlí skutkové jejich. A trest potupní bude jim údělem.
(179) Nezamýšlí Bůh ponechati věřící v témže stavu, němž se nalézáte; neustane, dokud neoddělí zlé od dobrých. Aniž zamýšlí Bůh odhaliti vám věci skryté; k tomu Bůh volí, koho chce z proroků svých. Věřte tedy v Boha a v proroky jeho: budete-li věřiti a báti se Boha, obdržíte odměnu velkou.
(180) Nechť nedomnívají se ti, kdož lakotí s tím, co dáno bylo jim Bohem ze štědrosti jeho, že v prospěch jim to bude: naopak, ke skodě jim to bude. To, čím lakotili, chomoutem jim bude v den zmrtvýchvstání: a Bohu patří dědictví nebes i země a Bůh dobře zpraven jest o skutcích vašich.
(181) Zajisté slyšel Bůh řeč oněch, kdož pravili: „Věru, Bůh chud jest a my bohati.“ Zapíšeme si dobře slova jejich a jich bezprávné zabíjení proroků a řekneme: „Okuste trápení ohně,
(182) za to, co ruce vaše poslaly před vámi: a Bůh zajisté není utiskovatelem služebníků svých.“
(183) Těm, kdož praví: „V pravdě doporučil nám Bůh, abychom nevěřili proroku, dokud nepředvede nám oběť, kterou ztráví oheň s nebe“, rci: „Vždyť přišli k vám proroci přede mnou s jasnými důkazy i s oním, o kterém mluvíte. Proč tedy zabili jste je? Řekněte, jste-li pravdomluvnými!“
(184) Nazývají-li tě lhářem, (nedbej): neboť i před tebou lháři nazývali proroky, kteří přišli s jasnými důkazy a s Písmem a Knihou osvícení.
(185) Každá duše okusí smrt: však odměny své obdržíte teprve v den zmrtvýchvstání, A kdožkoli vyhne se ohni a vstoupí do ráje, bude šťasten: a život tohoto světa jest pouze přeludným požitkem.
(186) Zajisté zkoušeni budete ve statcích svých i v sobě samých: a zajisté přeslechnete od těch, kdož obdrzeli Knihu před vámi, a od těch, kteří dávají Bohu společníky, mnoho věcí zlých; však budete-li trpělivi a budete se báti Boha, shledáte, že jest to jednou z věcí předurčených.
(187) Když učinil Bůh smlouvu s těmi, jimž dána byla Kniha, řekl: „Zcela jistě vysvětlujte ji lidu a nezatajujte jí“: však oni zahodili ji za záda svá a koupili za ni věc malé ceny. Hanba tomu, co za ni byli koupili!
(188) Nedomnívejte se, že ti, kdož radují se z toho, co provedli, a rádi nechávají se chváliti za to, co nevykonali — nedomnívejte se, že uniknou trestu. Údělem jich bude trest bolestný!
(189) Bohu přináleží panství nebes i země a nade všemi věcmi jest moc jeho.
(190) Věru ve stvoření nebes i země a ve střídání noci se dnem znamení jsou těm, kdož dovedou chápati.
(191) Těm, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a přemítají o stvoření nebes i země, řkouce: „Pane náš, věru nestvořil's toto vše zbytečně: při chvále tvé, nikoliv! I zachovejž nás před trestem ohně.
(192) Pane náš, každého, jejž uvrhneš do ohně, pokryješ tak potupou: a nebude zastánců nepravostným.
(193) Pane náš, v pravdě slyšeli jsme hlas volajícího, jenž volal nás k víře: ‚Věřte v Pána svého,‘ a uvěřili jsme. Pane náš, odpusť nám tedy viny naše, smaž nepravosti naše, a dej zemříti nám jako spravedlivým.
(194) Pane náš, dejž nám, co slíbil's nám proroky svými a nezarmucuj nás v den zmrtvýchvstání: neboť zajisté není, abys nedodržel slibu svého.“
(195) A vyslyšel je Pán jejich, řka: „Jáť zajisté nedopustím, aby ztraceno bylo dílo kohokoliv z vás, ať muže, či ženy, neb jedni vycházíte z druhých. A ti, kdož vystěhovali se z vlasti své a vypuzeni byli z obydlí svých a trpěli pro mne a bojovali, nebo padli: těchto zajisté smažu hříchy a uvedu je v zahrady, pod nimiž řeky tekou.“ To odměnou bude jim od Boha: a u Boha zajisté nejlepší jest odměna.
(196) Nedej zmýliti se zdánlivou svobodou nevěřících v zemi:
(197) pouze na krátko popřána jim bude a pak obydlím jich bude peklo: prabídné bude to místo odpočinku!
(198) Však údělem těch, kdož báli se Pána svého, budou zahrady, pod nimiž řeky tekou: v nich přebývati budou věčně. Takové bude obydlí jejich u Boha a cokoliv u Boha jest dobré jest pro spravedlivé.
(199) Mezi těmi, kteří obdrželi Knihu, jsou někteří, kdož věří v Boha a v to, co sesláno jím bylo vám, i v to, co sesláno bylo jim, ponižujíce se před Pánem svým: a nekupují za znamení boží věc ceny nepatrné. Pro tyto přichystána jest odměna u Pána jejich a Bůh zajisté rychlý jest v účtování.
(200) Vy, kteří jste uvěřili, vyčkávejte trpělivě a předstihujte se v trpělivosti navzájem: buďte pevni a bojte se Boha, aby dobře vedlo se vám.