Al-Mursalaat
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Při pořadem POSLANÝCH,
(2) a spěchem spějících,
(3) a hodem rozhazujících, a předělem rozlišujících,
(4) a napomenutí vrhajících
(5) omluv či výstrahy,
(6) (přisám:) zajisté to, co slibováno jest vám, jistě udá se!
(7) Když pak hvězdy budou zhasnuty,
(8) a nebesa budou rozpoltěna,
(9) a když hory budou rozprášeny,
(10) a čas jistý určen pude prorokům —
(11) ke kterému dni (určena) bude lhůta?
(12) Ke dni to rozhodnutí!
(13) A kdo poví ti, co den jest rozhodnutí?
(14) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(15) Což nezahladili jsme předešlé,
(16) pak (jiným) dali po nich následovati?
(17) Taktéž učiníme i s provinilými!
(18) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(19) Což nestvořili jsme vás z vody prabídné,
(20) již vložili jsme v místo bezpečné,
(21) až k době předem určené?
(22) A mohli jsme to!
(23) Jak mocní jsme!
(24) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(25) Což neučinili jsme zemi schránou jen,
(26) živým i mrtvým?
(27) A na ní učinili jsme hor temena vysoká, a pitím vodu čerstvou dali vám?
(28) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(29) Táhněte k tomu, co lží jste nazvali!
(30) Táhněte k stínu trosloupovému,
(31) jenž nestíní, aniž chrání proti plamenům:
(32) jiskry metá, jak hrady veliké,
(33) podobné velbloudům žlutavým.
(34) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(35) Toto jest den, kdy ani nehlesnou,
(36) aniž dovoleno bude jim, by omlouvali se.
(37) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(38) Totoť den rozhodnutí jest: shromáždili jsme vás i předešlé;
(39) máte-li pak lest nějakou, nuž kujte ji proti mně!
(40) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(41) Bohabojní zajisté ve stínech budou a mezi prameny
(42) a ovocem, jež přáti budou si:
(43) „Jezte a pijte ve zdraví, v odměnu za skutky své;
(44) zajisté takto odměňujeme ty, kdož dobře činí!“
(45) Běda v den onen těm,. kdož zvou to lží!
(46) „Jezte a radujte se (ze světa) na krátko: zajistéť provinilci jste!“
(47) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(48) A když řečeno jest jim: „Klekněte!“, neklekají.
(49) Běda v den onen těm, kdož zvou to lží!
(50) Ve kterou rozpravu po této uvěří?