Al-Insaan
Madinan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Zdaž přišel kdy na člověka průběh ČASU, kdy věcí nebyl vzpomenutou?
(2) Zajistéť stvořili jsme ČLOVĚKA z kapky (semene) smíseného, zkoušejíce jej; a učinili jsme jej slyšícím, vidoucím:
(3) zajisté na (pravou) stezku uvedli jsme jej, ať již vděčným byl by; či nevděčným.
(4) Zajisté pak schystali jsme pro nevěřící řetězy a pouta a žár plamenný:
(5) ctnostní pak píti budou z číše, s příměskem kafrovým
(6) z pramene, z nějž píti budou služebníci boží, kamkoli zavedše jej vyvřením:
(7) ti, kdož plní sliby své a bojí se dne, jehož bědy (daleko) se rozlétnou,
(8) a krmí pokrmem z lásky k Bohu, nuzného a sirotka a zajatce,
(9) (řkouce): „Zajisté krmíme vás z lásky k Bohu; nechceme od vás odměny ni velkých díků.
(10) Myť bojíme se od Pána svého dne mračivého, hrůzyplného.“
(11) I ochránil je Bůh od běd dne onoho a vložil na ně jas tváří a rozradování:
(12) a odměnil je za trpělivost jejich zahradou (ráje) a (rouchem) hedvábným.
(13) Spočívati v ní (budou) na lůžkách: viděti nebudou tam slunce žár, vanu ledového;
(14) blízky nad nimi stíny (stromů budou) a velmi nízko (vyseti budou) plody jejich;
(15) a obnášeni budou džbány stříbrnými a číšemi, jak konvicemi —
(16) konvicemi ze stříbra, jež plniti budou mírou svou.
(17) A napájeni budou z poháru, s příměskem zázvorným —
(18) z pramene v ráji, zvaného Selsebíl.
(19) Obcházeni pak budou mládci věcně mladými: když hledíš na ně, měl bys je za perly rozsypané.
(20) A když (toto) uzříš, uzříš rozkoš a panství veliké.
(21) Na nich budou roucha z hedvábí zeleného a brokátu; a ozdobeni budou náramky stříbrnými; a napájeti bude je Pán jejich nápojem přečistým.
(22) Toto vše bude odměnou vám: a námaha vaše odvděčena bude.
(23) Myť zajisté seslali jsme Korán tobě sesláním.
(24) Pročež vyčkávej trpělivě rozsudek Pána svého a neposlouchej hříšných mezi nimi, aniž nevěrců.
(25) Ale vzpomínej jména Pána svého za zory ranní i s večerem:
(26) též za noci; i padej na tvář svou před ním a chval jej noci za dlouhé.
(27) Zajisté pak tito milují (život) rychle míjící a nechávají za sebou den (soudu) přetěžký.
(28) My stvořili jsme je a posílili klouby jejich; a kdybychom chtěli, zaměniti bychom mohli je jim podobnými (rychlou) záměnou.
(29) Zajisté pak toto jest připomínka: pročež kdo chce, nechť k Pánu svému cestu nastoupí.
(30) Však nebudete chtíti toho, ledaže by Bůh tomu chtěl: Bůh zajisté vševědoucí jest a moudrý.
(31) Uvádí, koho chce, v milosrdenství své; a pro nepravostné přichystal trest bolestný!