Al-Ma'aarij
Makkan
Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného.
(1) Žádal žadatel, by náhlý trest
(2) na nevěřící paď: nikdo (pak) nezbrání
(3) (seslání) jeho Bohem, Pánem STUPÁTEK:
(4) (po nichž) stoupají andělé a duch vzhůru k němu v průběhu dne, jehož délka jest padesát tisíc let.
(5) Pročež vyčkej s trpělivostí krásnou;
(6) oni vidí den onen daleký,
(7) však my vidíme jej blízkým:
(8) v den, kdy nebe bude jak mosaz roztavená,
(9) a hory budou jak vločky vlny (rudé):
(10) kdy nebude dotazovati se přítel vřelý přítele,
(11) ač hledět budou jeden na druhého. Rád by provinilec v den onen vykoupil se z trestu dětmi svými,
(12) a družkou svou, a bratrem svým,
(13) a příbuznými, již chrání ho,
(14) a obyvateli země všechněmi, kdyby pak spasilo jej to.
(15) Však nikoliv! Neb výheň,
(16) chopivši (je) za lebku,
(17) zvát bude ty, kdož zády obrátili se a odcházeli,
(18) a (statky) hromadili a schraňovali.
(19) Zajisť člověk stvořen byl prchlým:
(20) když zlo dotkne se jej, jest rozčilen;
(21) a když dobro se jej dotkne, zpupným jest:
(22) vyjma těch, kdož modlí se;
(23) kdož v modlitbě své stálí jsou;
(24) a v nichž jmění vždy jest podíl určený
(25) pro prosícího a pro odvrženého;
(26) a kdož věří v den poslední;
(27) a kdož před trestem Pána svého bázní chvějí se;
(28) -neb není, kdo před trestem Pána jejich byl by bezpečen —
(29) a kdož pohlavní údy své ostříhají,
(30) vyjma s manželkami svými a otrokyněmi: (pak) zajisté viny nemají:
(31) a kdo žádost svou nese dále toho, ti přestupníky jsou; —
(32) a kdož věci svěřené jim, jakož i závazky své věrně zachovávají;
(33) a kdož při svědectví svém pevně stojí;
(34) a kdož (dobu) modliteb svých pevně ostříhají:
(35) tito v zahradách (ráje) budou poctěni.
(36) Co stalo se tedy oněm, kdož neuvěřili, že horempádem běží před tebou,
(37) z prava i z leva shluknuti?
(38) Snad přeje si jedenkaždý z nich, aby uveden byl do zahrad rozkoše?
(39) Nikoliv. My stvořili jsme je, z čeho dobře vědí.
(40) Není třeba mi přisáhnout při Pánu východů a západů, že máme moc,
(41) abychom zaměnili je lepšími jich: v tom předejíti se nedáme.
(42) Pročež nech je, ať baví se, a hrají si, až potkají den svůj, jenž jest jim slibován:
(43) den, kdy vyběhnou z hrobů svých ve spěchu, jako by pod prapory se hrnuli;
(44) se zrakem sklopeným, hanou pokryti. Toto jest den, jenž byl jim slibován!